• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Předem prohraný závod

autor: The
Ano, lidský věk se prodlužuje – bohužel v té jeho nejméně příjemné části, ve stáří. Svádíme závod s časem, závod o život. Prostředkem k jeho prodlužování jsou naše stále častější schůzky s doktory.
Pokaždé se dozvíme něco „potěšujícího“. Pětku vlevo nahoře je třeba vyměnit za zatím provizorní můstek, šedý zákal – i zelený, cholesterol je mimo normu, pozor na cukr – nějak nám stoupl, tlak i ten nižší je dosti vysoký. Všechno se musí dostat do normálu. Prášky na tlak, kapky do očí, natřikrát nasadit místo zubu můstek. Jako v té reklamě, kde říkají třicet, třicet, třicet – korun za návštěvu a potom stovky za kapky a prášky a tisíce za zuby. Jedna z etap závodu je skončena, oči mají nové čočky, cholesterol už je v normálu – i cukr a zuby, i když nepravé, na svém místě.
Krátký oddech a závod pokračuje další etapou, pořídíme si krabičku na dávkování léků, polykáme prášky a jsme spokojeni. Hodnoty všeho jsou skoro v normálu. Jen musíme doběhnout zkontrolovat EKG – dobré, srdce ještě bije jako zvon, kartičky na stolici při zkoušce nezmodraly – dobré a co dál. Bolí pata – nevadí, obstříkneme. Třicet…, a pokračujeme posíleni vědomím, že nám vlastně nic neschází. Napsat prášky, děkuji pane doktore, třicet…, děkuji paní magistro, tři sta…. Bolesti v kyčli, artróza – třicet… Bolesti v kolenou, také artróza – třicet… Snad se to zlepší, asi je to počasím. Ještě že jsme skoro zdraví, jinak nevíme, jestli bychom to vůbec všechno stihli.
Chvíle oddechu a kontrola očí, zatím dobré, třicet…, léky, pět set… Ještě k tomu zubaři s uštípnutým zubem, patnáct set… Bolí mne noha – brufen, dobré. Závod se přiostřuje. Za každou zatáčkou číhá další nebezpečí. Ještě že jsem si vzpomněl. Kontrola zdravotního stavu kvůli řízení auta, tři sta…
Každý den nám reklama vtlouká do hlavy, že musíme jíst mořské ryby, zeleninu, vitamíny, pít litry vody, Prostenal, Proenzi (proč není něco Provšechno), černý chléb a bílé maso – celkem spočítáno třicet kilogramů zdraví a nejméně padesát různých přípravků. S těžkým srdcem musíme oželet železné zdraví a vzdát se jeho části – prostě bychom to do sebe všechno nedostali. Musíme si vybrat jen část zdraví a zbytek hodíme za hlavu. Ještě snad nějaký přístroj na svalnaté břicho nebo záda, pět minut denně někde vyšetříme a víc už opravdu nezvládáme.
Spočítáme svůj důchod, odečteme nájem, poplatky bankám, daně, pojistky, také benzin, započteme ještě vybranou část zdraví, dále třicet, třicet, třicet, … tři sta, tři tisíce pánům doktorům a zdrceni zjišťujeme, co všechno musíme ještě vynechat. Po dlouhých a nepříliš optimistických výpočtech se dobereme výsledku – máme jen na doktory, reklama nám může být ukradená. Bůček je levnější než losos, knedlíky jsou také dobré a lacinější a na zelí také ještě máme. Podtrženo a sečteno, zbytek závodu se odehraje bez dopingu a musíme mít štěstí, aby na nás nevlezlo něco horšího.
Čím jsme starší, tím víc přituhuje. I v kloubech, i v penězích. Všechno je tak tak. Sotva vystačíme, sotva chodíme. Ale bojujeme. Roste v nás přesvědčení, že ten závod je opravdu prohraný. Přesto se zatím nevzdáváme. Koupíme si hůlku nebo francouzskou hůl a jdeme směle dál. Jen do autobusu už nemůžeme nastoupit, doktor nám zakázal řídit (prima, nemusíme platit tři sta), náš akční rádius se zkrátil na čtvrthodinu chůze s dvěma francouzskými holemi.
Další etapa. Půl dne v posteli, půl v křesle u televize, zítra asi budeme muset dojít nakoupit s baťohem, ještě že nám tu blízko postavili supermarket. Jiní, třeba na vesnicích, to štěstí nemají.
Závod pokračuje. Dům pečovatelské služby, jenže jsme se včas nepřihlásili. Doktoři nad námi lámou hůl, my jsme zatím rádi, že ji máme. Všechny hodnoty mimo normál, třicet, třicet, třicet… Jak se dostaneme k dalšímu doktorovi. Necháme to být, dokud to s námi nesekne. Pokračujeme v závodu. Tempo je hlemýždí.
Tak to s námi seklo, voláme 155. V záblesku vědomí se ptáme, proč ta sanita tak dlouho houká. Nehýbat se, vezeme vás do nemocnice. Nemocnice, šedesát, šedesát, šedesát… LDN šedesát, šedesát, šedesát… Konec závodu!
Rozloučení. Mladý duchovní v botaskách a džínsách pod kněžským rouchem zkracuje řeč (musí být za chvíli na jiné akci): „Prožil spokojený a dlouhý život, můžeme mu jen závidět!“
Amen.