• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Technika selže – a vy přestáváte fungovat

Autor: M.i.š.k.a.

„Sice by to nebylo snadné, ale asi bych se bez techniky dokázal obejít,“ říkáte, protože víte, že vás nikdy nikdo nebude nutit vzdát se používání moderních přístrojů, aby si ověřil pravdivost vašich slov. Teď si ale dejte ruku na srdce a zkuste si představit, že by vás podrobila zkoušce sama technika… obstáli byste?
Víte, to vám bylo tak. Byl to den jako každý jiný, tedy s tím rozdílem, že elektřina nebyla k dispozici a veškeré baterie ve všech přístrojích se náhle vybily. Ráno jsem zaspal, protože digitální budík mě nemohl vzbudit. Nezaspal bych, kdybych měl klasický starý budík. Rychle jsem na sebe navlékl košili, ale byla celá pomačkaná – nedá se nic dělat, vyžehlit jsem ji nemohl. Chtěl jsem si uvařit kávu, abych se probral, ale rychlovarnou konvici jsem použít nemohl. Stejně tak jsem neměl šanci uvařit si vodu na elektrickém sporáku. Kdybych měl plynový sporák, ještě by se s tím dalo něco dělat. Potřeboval jsem se oholit, ale neměl jsem k dispozici vařící se vodu. Elektrický kartáček byl rozbitý, takže jsem musel oželit i čištění zubů. Litoval jsem, že si neumím vyčistit zuby pomocí obyčejného zubního kartáčku.
Běžel jsem si do garáže pro auto, jenomže garáž se neotevřela automaticky po stisknutí tlačítka na klíčích jako vždy. Vybité baterie. Do garáže bych se dostal, kdyby měla vrata obyčejný zámek. No dobrá, musím jet do práce trolejbusem. Čekal jsem hodinu na zastávce, než jsem si uvědomil, že elektrické vedení je mimo provoz a trolejbus nepojede. Zavolal bych si taxíka, jenže můj mobil byl vybitý a já ho neměl jak nabít. Přece nepůjdu těch dvě stě metrů do práce po svých! Neumím chodit pěšky, ale musel jsem to zkusit. Několikrát jsem zakopl a umazal si sako od bláta – asi ho budu muset vyhodit; pračka je rozbitá a prát ho ručně nepřipadá v úvahu.
Dorazil jsem do práce se čtyřhodinovým zpožděním. Chtěl jsem vyjet do kanceláře výtahem, ale byl mimo provoz, takže jsem šlapal po schodech až do dvanáctého patra. Už jsem nutně potřeboval kafe. Požádal jsem sekretářku, aby mi ho udělala. Dostal jsem odpověď, že bez elektřiny nedokáže uvařit vodu.
Zmeškal jsem jednání, neboť můj elektronický diář mi ho nebyl schopen připomenout. Omluvil bych se e-mailem, ale bez elektrického proudu jsem nemohl zapnout počítač. Posílat dopis byl samozřejmě holý nesmysl. Kde vezmu obálku a kolik vlastně stojí známka? Nemám ponětí. Na poradu jsem měl přichystanou prezentaci v PowerPointu, jenže bez počítače mi byla k ničemu. Kdybych si text býval napsal na papír, udělal bych lépe. Z hlavy jsem prezentaci nemohl dát dohromady, takže jsem poradu raději zrušil. Potom jsem se mořil s účetnictvím, ale bez kalkulačky jsem nespočítal vůbec nic.
Frustrovaně jsem odešel domů; hned ve dveřích jsem zaslechl, jak manželka nadává, že si nemůže vyfénovat hlavu. Zmizel bych s kamarády do hospody, ale nemohl jsem se s nimi domluvit přes skype. Sedl jsem si k televizi a chtěl se dívat na zprávy, obrazovka ovšem zůstávala černá. Nemohl jsem zapnout ani rádio. Došel bych si koupit aspoň noviny, jenže trafika už byla zavřená.
Mohl jsem si číst, samozřejmě. Mám spoustu knih… bohužel jen v elektronické podobě. Občas doma hraju na elektrické klávesy. Kdybych si býval pořídil klasické knihy a klavír, nenudil bych se. Stejně už se setmělo a já jsem byl bez světla. Kdybychom doma měli svíčky, možná bych něco viděl…
Nakonec mi začala být zima – elektrické radiátory nefungovaly. Zalezl jsem si pod peřinu a byl rád, že aspoň ta postel není na baterky.