• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Pravda o Jeníčkovi a Mařence

Autor: no time to live

„Předveď Jeníčku svojí sestričce, jakpak se sedí na lopatě…“ vyzvala babka Jeníka. Ten jen stál a tupě na ní zíral. Držel Mařenku za ruku a ne a ne se pohnout.
„Tak bude to?“ ozvala se znovu ježibaba a přisunula k němu lopatu blíž. Jeník pořád jen stál a zíral jí do obličeje, zaujat těmi stoletými vráskami, bradavicemi a mastnými šedivými vlasy, které jí sem tam lezly z pod šátku. Zazubila se naň svými zkaženými plesnivými zuby, v jejichž mezerách se skrývaly zbytky záhadných jídel. Babka čekala, klepala při tom rytmicky nohou o podlahu a očima Jeníka pobízela, aby se už konečně chopil lopaty. Ten mačkal Mařenčinu jemnou ručku tak křečovitě, až se jí chudince dělaly mžitky před očima.
„Tak a dost!“ došla babce trpělivost a zařvala tak, že Jeníček leknutím udělal dva skoky zpět. Přece jen se mohl hýbat. „Přestaňte si ze mě, milé děti, dělat šoufky. Já tady nejsem nikomu za tajtrdlíka! Koukejte se posadit na tu lopatu, ať je od vás konečně pokoj!“ řvala bába jata amokem z ruplých nervů. Nepříčetností nemohla skoro dýchat a belhala se k dětem, odhodlána narvat je do pece klidně holýma rukama. Jeník i Mařenka, oba ochromeni hrůzou, stáli pořád na stejném místě a Mařenka měla chudák už skoro zlámané prsty od Jeníkova pevného sevření. Strašpytel jeden, pomyslela si, a to si říká chlap, pche.
„Já vám ukážu vy jedna holoto, to budete vidět!“ pokračovala babka ve svých oprávněných nadávkách dětem, každého uchopila za jedno ucho a táhla je k dobře vyhřáté peci.
„Tak Jeníčku, půjdeš první, aby tvoje drahá sestra viděla, jaký jsi gentleman,“ pravila babka, strčila ho do pece hlavou napřed a popohnala ho správně mířeným kopancem. Než si Jeník stačil uvědomit, co se vlastně děje, už letěl po hlavě dlouhou horkou šachtou do Pekla. V těsném závěsu za ním jeho setra, popohnána stejným způsobem.
Babka si oddychla, namazala si chleba na prst silně vepřovým sádlem, sedla si na rozvrzanou židli a hodila nohy na stůl. „Dědku!“ zavolala s plnou pusou do ložnice, kde dřímal její choť. Když se dobelhal ke dveřím, poručila mu, aby zajel do Tondachu pro novou střechu, když jim původní perníkový výrobek sežrala ta živelná pohroma.
Jeník s Mařenkou zatím spadli do objemného kotle s vodou, pod kterým hořel mírný plamen. Nemohli vylézt ven, kotel byl dost vysoký, než aby dosáhli jeho hrdla. Pak se Jeník ťukl do čela.
„Mařko, pocem, já tě vyzvednu a ty se rozhlídni kolem!“ řekl a nastavil jí spojené ruce jako stoličku.
„Tak co?“ hekl, když si mu Mařenka stoupla na ramena. Hrůzou začala ječet jako siréna, ztratila rovnováhu a spadla zpátky do vody. Při pádu se ještě stačila praštit do hlavy, kde jí teď rašila obstojně velká boule. „Jsme v pekle…“ vyhrkla, když vyplivala všechnu vodu, které se důkladně napila.
„Prosimtě… bouchla ses do hlavy, tak meleš nesmysly,“ politoval jí bratr, který na takové pohádky nevěřil. Neviděl však to, co viděla ona. Tu hromadu kostí, povalujících se kolem a davy čertů, stojících u podobných kotlů, ve kterém jsou oni.
„Nemele,“ ozvalo se jim nad hlavou. Nad kotlem se skláněli tři čerti. Ten vprostřed byl sám Satan, culil se na ně svými špičatými zuby a dlouhými nehty škrábal o kotel. Vydávalo to děsivý zvuk, při kterém se ježí chlupy po celém těle. Jako když nehty škrábete o smaltovanou vanu. Děti se otřásaly, křičeli a zacpávali si uši. Když si Pekelný pán dost vyhrál, ustal se škrábáním a chopil se seznamu s jejich hříchy. Byl dlouhý na dva svitky pergamenu. „Takže…“ protáhl Satan. „Milé děti, váš pobyt v tomto kotli je pouze dočasný. Do hodiny totiž budete odsouzeni za hříchy, které jste páchali hodným a především starým lidem.“
Jeník s Mařenkou si vyměnili významné pohledy, jako by ani nevěděli, co znamená slovo hřích. To musí být nějaký omyl, oni – takové slušné děti.
„Začneme těmi menšími prohřešky,“ pokračoval Satatan a začal číst.
„Cigarety, tráva, hašiš, pervitin, kokain, heroin…“ odmlčel se, podíval se na děti a pokračoval.
„V sedmi letech skříply do pastičky na myši ocas kočky jejich nevlastní maminky, do vaječné omelety přidaly nakrájené myší ocásky a do postele svojí nevlastní maminky naházely slepičí trus.“ Znovu se na ně podíval, tvářily se, jako by o nich vůbec nebyla řeč.
„O dva roky později nechaly svojí nevlastní maminku postříkat tchořem a vyrobily odpalovací rampu pro její kočku.“ Jen to dořekl, čerti po jeho boku se začali pochechtávat. Asi jim přišel vtipný osud chudinky kočky.
„V jedenácti letech,“ zvýšil hlas Satan a nakopl oba čerty, „pustily kočku svojí nevlastní maminky z dvacetimetrového srázu. Tak dlouho zkoušely, co kočka vydrží, až nevydržela. Že se nestydíte vy smradi!“ zařval na trapiče, omráčen osudem chudinky kočky. „To už jejich otec nevydržel a vyhnal je do lesa, kde mu nebudou otravovat život. A dobře udělal,“ pokýval hlavou Satan.
„Začaly se poflakovat po lese, ničily vše, co jim přišlo do cesty. A v patnácti letech, prosím, ožraly půlku střechy naší největší dodavatelky! Kéž vám ten perník vykyne v břiše vy chuligáni!“
„A-ale..“ začala Mařenka, svíjející se v abstinenčních příznacích, „my..my…“
„Ticho!“ zahřměl Satan. Obrátil se ke svým společníkům: „Mařenu na detox, to bude zatím dostatečný trest a Honzovi dejte svěrací kazajku a klystýr.“
„NE!“ zařval Jeník nesouhlasně, „v žádným případě!“
„Řekl jsem TICHO!“ ozval se Satan tak hlasitě, že se stěny kolem začaly otřásat. „Víte co, pánové, dejte mu nejdřív klystýr a potom svěrací kazajku!“