• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Rozhovor s Polednicí

autor: Pavlina

Jistě každý rodič zažil tu nesnesitelnou chvíli, kdy jeho malé ratolesti ne a neposlouchali, zlobili a jemu se z toho hlučného povyku mohla hlava rozskočit. Po chvíli křiku a nadávání se potom možná některým, bezradně tápajícím po jakékoliv úlevě, vkrádá do hlavy trochu nebezpečná myšlenka. Co takhle zavolat o pomoc? A existuje vůbec nějaká?
Samozřejmě, že ano, ale za celou redakci musím říct, že není radno si s ní zahrávat. V této branži se už dlouhá léta pohybuje trochu záhadná paní Polednice. Ačkoliv snad každý ví, o koho jde, informace okolo její osoby jsou stále velice nejasné, zahalené mlhou tajemna. Nám se ovšem povedlo paní Polednici při jejím pracovním vytížení odchytit a ona svolila k odpovědi na několik otázek.
Hodinku před polednem jsme se s Polednicí setkali poblíž jedné malebné jihočeské vesničky. Přikulhala, opírajíc se o dřevěnou hůl a ať už existují její jakkoliv děsivé popisy, opravdu se žádný zdaleka nevyrovná skutečnosti. Hrůzou, která z ní sálala, mi málem vstávaly vlasy na zátylku. Byla oblečena do kápě z hrubé pytloviny a tvář jí zakrývaly husté, zcuchané, šedé vlasy. Když usedla, přešli jsme k samotnému interview.
Nyní, si můžete rozmyslet, jestli jí opravdu chcete na své malé poklady zavolat.

Dobrý den. Nejprve bych chtěla poděkovat za váš drahocenný čas, čtenáři to jistě ocení. Máte vlastně při své práci nějakou volnou chvíli?
Jen pomálu. Musím obcházet spoustu krajů a stihnout to vše v době polední. Navíc jsou ty děcka pořád zlobivější.

Takže jste opravdu v jednom kole, že? Jak vůbec vypadá průběh vaší každodenní práce? Řekněme, že bych si vás třeba zavolala na svého zlobivce, co by se dělo? Máte telefonní linku nebo jak se na vás dovolat?
Stačí méno. Já slyším dobře. Zavolejte třeba něco jako: „Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho zlostníka!“ a když budu poblíž, tak prostě přijdu. To víte, já se nikterak nezajímám o takový bláboly okolo. Prostě zlobí, vy mě zavoláte a já ho vodvedu.

Stručně a rychle, jak vidím. Myslím, že by mnohé zajímalo, kam potom jejich děti berete?
S sebou.

Aha. A je možné si své potomky na „tom místě“ třeba později, po nápravě, vyzvednout?
No, to ani ne.
Chcete tedy říct, že celý tento proces je definitivní?
Nevím moc, co myslíte, ale prostě potom šlus, no.

To by mohlo mnohé rodiče později mrzet. Nepřemýšlíte o mírné změně systému vaší práce?
Ne ne, nic měnit nebudu. Maj nejdřív myslet a až potom volat. Já dělám svoje a zbytek nezájem.

Tak myslím, že by náš rozhovor mohl velice dobře posloužit jako varování pro všechny lehkomyslné rodiče.
Asi jo.

Dobrá, náš čas se chýlí ke konci. Ještě jednou děkuji a přeji , hm, spoustu pracovních úspěchů.
Nemáte za co. Pozdravpánbůh.