• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Brock

autor: charoneia

Florida, Weston. Jason Brock zaparkoval své Porsche. Bylo to úhledné předměstí, plné přátelských spoluobčanů spokojené střední třídy, pořádající společné barbeque a oslavy narozenin svých ratolestí s klauny a skákacími hrady. Upravené předzahrádky na které se plýtvají litry pitné vody. Brock tomu říká pastelový hnus. Dům před kterým stojí se v ničem od ostatních neliší, na první pohled. Na ten druhý před ním stojí nápadně moc policejních vozů, označených i neoznačených. Otevřeli se dveře a vyšel mu vstříc detektiv Miller.
„Jak jsou na tom rodiče? “ zeptal se Brock.
„Zdeptaní, matka je statečnější. Otec se každou chvíli sesype.“ další informace prozatím nebyly třeba. Když mu Miller volal, informoval ho, že se jedná o desetileté děvče, uplynulá doba asi 12 hodin. Cesta na letiště, let soukromým letadlem do Miami a cesta z letiště s pomocí policejního majáku a silného Porsche mu trvala dalších pět hodin. Celková doba zmizení je již 17 hodin. Brock se obával, že teď už je pozdě. Policie v prvních hodinách použila všechny standartní prostředky, poté informovala FBI a ta opět použila své standartní prostředky. V okamžiku, kdy tyto selžou, volají Brocka.
Přestože má platnou externí smlouvu jako civilní spolupracovník a své schopnosti prokázal, panuje k němu ve velících kruzích stále ještě nedůvěra. S každým případem, kdy ho volají pozdě a on už nedokáže pomoci, tato nedůvěra narůstá. Což vede k tomu, že příště opět nejprve vyčerpají celou škálu standartních postupů, než někdo v FBI zvedne prdel a rozhodne, že by mu mohli zavolat. Bludný kruh.
Vešli do domu, do obývací místosti. Rodiče seděli uprostřed na sedačce a choulili se k sobě, obklopeni uniformovanými policisty a hordou agentů v oblecích, kteří se tvářili profesionálně a obsluhovali všechna ta hightech zařízení, pro případ, že by si někdo zavolal o výkupné. Ale to se nestane, to Brock a asi i všichni v místnosti věděli. Rodina rozhodně nebyla špatně situovaná. Velký dům v prestižní čtvrti, rok staré BMW na příjezdové cestě. Rodiný příjem Brock odhaduje tak na třista tisíc dolarů ročně. Slušné peníze. Jejich celoživotní úspory, určitězatížené splátkami, ale rozhodně nikomu nestojí za únos a za konfrontaci s FBI.
Pomalu je všichni zaregistrovali, jako poslední matka dívky a následně její otec. V jejich rudých očích. Probleskla naděje. Viděl jí už tolikrát.
„Paní Personová, toto je pan Brock, náš externí spolupracovník. Poprosil bych vás o spolupráci s ním.“ Pohled na 190cm vysokého potetovaného a jednookého Brocka v nich zřejmě vyvolal smíšené pocity. Miller rovnou oslovil matku, otec skutečně asi už nebude k užitku. Brock se vmáčkl do křesla naproti manželům Personovým. Mluvil tiše a klidně. Zaprvé nechtěl, aby ho všichni slyšeli i když tomu těžko zabrání a zadruhé chtěl uklidnit třas v rukou paní Personové v nichž žmoulala kapesník.
„Nerad bych ve vás probudil falešné naděje, ale pokusím se vám pomoci. Už několikrát v minulosti se mi to podařilo. Mám dar, kterým dokážu najít téměř kohokoli.“ usmál se na ně Brock a v mysli mu vytanul pohled na zarostlého a špinavého Saddáma Husaina. „Potřebuji od vás maličkost. Potřebuji, aby jste mi půjčili nějaký předmět, který měla vaše holčička velmi ráda.“ Nastali dvě naprosto rozdílné reakce. Naděje v očích paní personové definitivně vyhasla, v očích jejího manžela se přetavila ve vztek. S oběma reakcemi se již brock setkal. Paní Personová sklonila hlavu, jako kdyby přítomnost Brocka byla definitivním rozsudkem smrti pro jejich dceru. Ve stejný okamžik její muž vyskočil na nohy až málem porazil elegantní kávový stolek. Obrátil se rovnou na detektiva Millera: “ To už jste vyčerpali všechny možnosti, že mi do domu přivedete nějakého jasnovidce? Kde teď najímáte externí spolupracovní
ky? V cirkuse?“ Téměř řval, ale stále si zachovával mluvu a lehce povýšený výraz absolventa prvotřídní univerzity. Zřejmě právník, napadlo Brocka. Žádám o změnu na vašem místě. Žádám o nějakého skutečného profesionála. Já mám styky pane a teď je použiju.“ s těmito slovy vypochodoval z místnosti, zřejmě telefonovat. Nikdo mu nebránil.
Brock se obrátil na paní Personovou, Její drobné ruce zmizeli v jeho. Snažil se zastavit to chvění. „Paní Personová. Nepřišel jsem zneužít vaší situaci. Peníze nepotřebuju“ z Iráku si jich přivezl víc než dost, když armádě naservíroval Saddáma a další členy jeho režimu. Na oplátku tam nechal pravé oko a své iluze. „Dejte mi do ruky oblíbenou věc Samanthy, to je vše oč vás žádám.“ lehce sebou škubla, když uslyšela jméno své dcerky.“Nemáte vůbec co ztratit…“
Do místnosti se vrátil její manžel a ona se od Brocka odtáhla. Pan Person už nevypadal tak bojovně, zřejmě zjistil, že ani jeho styky mu dceru nevrátí a že detektiv Miller je ten nejlepší a nejzkušenější, kdo se případu může ujmout.“Prosím vás, běžte pryč“ řekl tlumeným hlasem. Poprvé oslovil přímo Brocka.
Bylo na čase přitvrdit. Person v domácnosti vládne a manželka je pod jeho vlivem. “ Jsem vaše poslední naděje, pane Persone. Žádný telefonát o výkupné nepřijde, to je očividné. Všichni vědí o co se zde hraje a vy by jste si to měl taky uvědomit. Běží tu o minuty, ne o hodiny. A s každou minutou svoji dceru ztrácíte.“ Blížil se další výbuch vzteku, teď bude přímo namířen proti němu. Brock na to byl připraven. Najednou se zvedla paní Personová a odplula z místosti. Její manžel měl v hrudi nahromaděný kyslík, který chtěl vyčerpat při útoku na brocka. Reakce jeho ženy mu vzala vítr z plachet a on teď pomalu vydech. Zvedl se, že půjde za ní, ale to už se vracela a v ruce držela růžový kus látky.
„Tohle tričko jsem z ní skoro nemohla sundat…“jedním koutkem se pousmála.“Justin Bieber“ dodala na vysvětlení. A podala hadřík Brockovi.
Ten na okamžik zaváhal, tohle byl nejdůležitější okamžik a ví to pouze on a možná Miller. Bál se toho co přijde, Dotkne se látky a nic se nestane. Už to zažil a nechce to zažít znovu. Jako by se jeho srdce chtělo probít z hrudi. Vzal tričko do ruky.
Samantha žije.
Impuls, který z ruky projel jako expresní vlak přímo do mozku.
Vepředu byla fotka nějakého klučiny, Brock neměl představu, kdo to je, ale pro desetiletá děvčata, evidentně někdo důležitý.
„Ještě jsem ho nestihla vyprat.“dodala paní Personová, myslela si, že to hraje nějakou roli. Teď se pousmál Brock. Obrátil se na Millera: „Tužku a papír.“ ten už to měl připravené. Byl Brockova spojka už v Iráku a Afghanistánu a byl jeho schopnostmi fascinován.
Brock se opět usadil do křesla. Cítil na sobě zrak všech v místnosti, cítil jak se po sobě zvědavě a skepticky dívají přítomní agenti. Soustředil se jen na bolest, která přijde. Přiložil si malé tričko k obličeji. K té straně, která vypadala jako letecká mapa tajemných linií v Nasca s obrovským kráterem uprostřed. Nyní zakrytým černou páskou. Tričko vonělo, Samantha je milá holčička. To z té vůně poznal.Milovaná a milující.
Soustředil se. Přestal vnímat okolí. Pravá ruka s tužkou se vznášela centimetr nad papírem. Zavřel své jediné oko. Tričko začalo hřát. Hřálo jako dětské tělo, jako by ho Samantha měla stále na sobě. Do nosu ho náhle udeřil vlhký a chladný pach. A už tu byly jehly. Desítky jehel mu projížděli tváří a zarývaly se stále hloub. Bolest, která se musí postavit. Bolest, která je jeho prokletí a požehnání pro jiné. Kapky potu mu sjížděly po zádech. Celé tělo mu vibrovalo. Odtrhnout ruku s tričkem od obličeje a je po bolesti. A je také po Samanthě. Jehly mu pronikly do mozku a jeho pravá ruka se začala pohybovat aniž si to uvědomil.
Bez varování vše zkončilo.
Brock otevřel oko.
Ruka s tužkou volně ležela na stolku a na papíře byly dvě řady čísel.
V místnosti panovalo naprosté ticho.
Brock z kapsy vyndal GPS navigaci. Měl jí zapnutou, teď do ní zadal souřadnice, které načmáral. Navigace nabíhala.
Nejprve si myslel, že udělal něco špatně, na displey byla vidět stále tatáž ulice.
„Je tohle Eagle drive?“ zeptal se.
„Ano. co tam vidíte? Je Sam v pořádku?“ odpověděla paní Personová.
„Jaké číslo?“ ignoroval její otázky Brock.
„2518. Řekněte nám jestli je Sam v pořádku.“ to byl pan Person. Brockova show na něj zřejmě udělala dojem a alespoň částečně ho přesvědčila.
„Žije. Víte kde je dům s číslem 2576?“
„To musí být hned za rohem. “
„Když se podíváte z tohodle okna uvidíte jeho červenou střechu.“ přidala se do hovoru oživlá paní Personová.
„Ale počkat“ vmísil se její muž “ tam přece bydlí Greg Stenson. Soudce Stenson!“ histerycky se uchechtl nápadu, že by mu vznešený soudce Stenson mohl znásilňovat nezletilou dceru.
Brock už si ho nevšímal. Zamířil rovnou k Millerovi. Ten už mluvil do telefonu. Povolení k prohlídce by měla být formalita.
Ale ukázalo se, že nebyla. Celé operaci oficiálně velí místní policie, FBI je zde pouze jako poradce. A tak nemůže jednat samostatně. Místní policejní šéf to předložil státnímu zástupci. Tomu se však moc nezamlouvá představa, že pošle do domu člověka, který může lusknutím prstů sfouknout jeho kariéru, bandu federálních agentů a policistů. A to na základě podezření nějakého bláznivého psychotronika. Bylo potřeba zainteresovat do toho důležité lidi, kteří vědí o Brockově práci v Iráku a ti pak musí zatlačit na místní důležité lidi, kteří zatlačí na místního státního zástupce. Rozjel se kolotoč telefonátů. Brock věděl, že se nakonec povolení dočkají, ale to může trvat hodiny. Nastala horečná aktivita, Brock se k Millerovi. „Pojedu do hotelu, jsem utahanej a tady už nic nezmůžu.“ Ten mu s telefonem u ucha pokýval, že rozumí, ale cele se věnoval hovoru. Brock odcházel z domu, ve dveří
ch se ještě otočil a pohledem se setkal s paní Personovou. Její zoufalý výraz říkal, že s brockem z domu odchází její naděje. Zabouchl za sebou dveře.
Federální agent Miller zavěsil a téměř okamžitě si uvědomil svoji chybu. Rozběhl se oknu. Brocka zahlédl právě v okamžiku, kdy zavíral dveře černého Porsche.  Jestli auto otočí a pojede na konec ulice a zahne k domu soudce Stensona, bude to problém. Brock se však pomalu rozjel opačným směrem. Za chvíli se mu ztratil z dohledu. Miller se vrátil k telefonickému tahání za nitky.
Jason Brock odbočil doprava a objížděl blok, odbočil znovu a zaparkoval sto metrů od soudcova domu. Ze zadního sedadla si vzal lehké letní sako a upravil si tričko tak, aby mohl snadno vytáhnout berettu u pravého boku. Zazvonil. Dlouho se nic nedělo. V okamžiku, kdy chtěl zazvonit podruhé se otevřely dveře. V nich stál chlap ještě větší než Brock. Mohlo mu být okolo padesátky a byl pouze v županu. To nevěstilo nic dobrého. Pod ním se mu rýsoval začínající pupek, ale široká šíje a ramena vypovídala o tom, že je obdařen velkou silou a rozhodně se o sebe dobře stará. Vyzařovalo z něj charisma člověka, který bere poslušnost jako samozřejmost. Který rozhoduje o osudech v soudní síni i mimo ni.
“ Spletl jsi si dům hochu, já nic nekoupím.“ hluboký zvučný hlas s náznakem nedočkavého opovržení. Při těch slovech se chystal dveře zavřít Brockovi před nosem, ten však stačil vystrčit levou nohu a zarazit je. Stenson zrudl a chystal se dát průchod svému vzteku. “ Co si to dovoluješ ty bezcená nulo? Tohle už je napadení a vniknutí na cizý pozemek. Táhni odtud než zvednu telefon a ty pomažeš do vězení tak rychle, jako jsi přišel na svět, když tě matka rodila ve škarpě.“ Poslední slova už řval. V soudní síni to muselo mít patřičný efekt, na Brocka to, ale moc dojem neudělalo. Řekl jedinou věc: “ Samantha“ Soudce na kratičký okamžik zaváhal a jeho maska spadla. Velice rychle se však vzpamatoval a maska vládce světa byla zpátky. Nadechl se k ještě zuřivějšímu výbuchu, ale vypadlo z něj jen krátké slovíčko: “ Co….“ Ve stejném okamžiku Brock třemi prsty pravé ruky odhodil cíp saka a plynule vytáhl
berettu, současně udělal krok směrem k soudci. Beretta má jednu zvláštnost – kroužek na konci pažbičky, italští carabinieri k němu mají připnutou šňůrku a ta vede k opasku. Prevence proti ztrátě zbraně. A právě tento kroužek dopadl s drtivou silou na kořen soudcova nosu. Na Brocka vystříkla krev. Druhý úder vedl z boku na čelist a věhlasný soudce Stanson spadl jako pytel na zem. Brock kopnutím zabouch dveře.
Stenson pomalu otevřel oči, nejprve nevěděl kde je nebo proč tam. Strašná bolest obličeje ho okamžitě vrátila do reality. Byl na zemi v koupelně, to poznal i když byla tma. Po domě někdo chodí a otevírá a zavírá dveře. Pokusil se vyprostit, ale byl svázán velice pečlivě.
„Samantho!“ zařval už poněkolikáté Brock. Odpovědí mu bylo hrobové ticho. Prolezl celý dům, včetně sklepa a půdy. Byl prázdný. Brock nečekal, že tu najde nějakou soudcovu rodinu. Tihle lidé byli samotáři, ale nenašel ani Samanthu. Poprvé ucítil na zátylku slaboučký závan křídel paniky. Nemohl se splést, nikdy se nespletl! Neví jak to dokáže, ale vždy byly souřadnice správné. Tento dům byl na obrovském pozemku, žádné jiné stavení na těchto souřadnicích není. Prošel i celou zahradu –  pouze bazén a trávník. Žádné tajné sklepy.Až sem napochoduje Miller s armádou vyšetřovatelů, najdou jedině zbitého Stensona svázaného v koupelně. A jediný koho si v poutech odvedou bude Brock. Kouzlo se vypaří. Nikdo už mu nikdy neuvěří a ani nechtěl pomyslet jak s ním zamete Floridská justice.
Vrátil se do domu. Otevřel dveře koupelny. Soudce přivázaný k umyvadlu byl až po pás od krve. Nos měl hodně nakřivo a oteklý jak okurku. Brock si kněmu přidřepl.
„Kde je?“ zeptal se ho tiše.
„Kdo proboha?“
„Dobře víš kdo. Nebudem hrát žádné hry. Ty mi řekneš kde je a já tě nebudu mučit. Předám tě policii a pak začne ta komedie spravedlnost. Jestli jí najdu živou, tak nedostaneš trest smrti. A já vím, že žije. Takže kde je?“
„Pane já doopravdy nevím o čem mluvíte. Musel jste si mě s někým splést.“ pán zeměkoule začínal nabírat. A Brock pocítil další záchvěv paniky. Kde ta holka je? Jediné vysvětlení je, že jí musel někdo převést během těch pěti minut, co sem jel od domu Personových. Litoval, že si sebopu nevzal růžového Justina Biebera.
Pak je tu ještě jedno vysvětlení, řval nějaký hlas v jeho hlavě. Že tvoje kouzlo nefunguje, že je všechno špatně.
„Ne“ řekl nahlas. Cítil jak v něm kypí bezmocný vztek, který chce být okamžitě ventilován. Soudce, který možná poprvé v životě vypadal na svůj skutečný věk to postřehl a zaplavila ho panika. Snažil se schoulit pod umyvadlo, ale bylo pozdě. Brock ho chytil za obě uši. Cítil jak se mu v dlaních láme chrupavka. „Kde je?“ a praštil soudcovou hlavou o stěnu a ještě jednou a ještě…najednou se zarazil. Ten zvuk, když Stensonovo temeno dopadlo na dlaždičky by měl znít jinak. Jedna dlaždice praskla. Vylámal její zbytky a za ní se objevil dutý prostor. Odtáhl Stensona doprostřed koupelny a stejným páskem od županu, kterým měl spoutané ruce, mu svázal ještě nohy. Z tohoto kozelce se nemohl dostat. Začal zkoumat stěnu. Prsty osahával její obvod, pak prohlížel umyvadlo. Byla tam jediná páčka, vypadala jako uzávěr vody. Otočil jí a celá stěna se na pár centimetrů otevřela. Sáhl do mezery a otevřel ji dokořán i
s dlaždičkami, zrcadlem a umyvadlem.
Za jeho zády zanaříkal Stenson. “ Dám vám milion dolarů pane, už nikdy nebudete muset pracovat. Já slibuju, že už to neudělám. Odstěhuju se jestli…“další blábolení ukončil kopanec do žeber. S neprostupným nosem teď bude mít soudce pár minut co dělat, aby se neudusil.
Brock vstoupil do místnosti. Byla vykachlíčkovaná, uprostřed odtokový kanálek. U zdi sada řeznických nožů a sekera. Špalek nasáklý krví. Samantha nebyla první.
V rohu místosti stál kotec pro psy a zkrz pletivo na Brocka zíraly lhostejné dívčí oči.
„Samantho, já tě teď odvedu k rodičům. Ničeho se neboj.“ Odstrčil zástrčku a poddajnou dívku vytáhl ven. Nebránila se. Usadil jí do křesla v obývacím pokoji. Vypadala nezraněná. Byla čistá, měla na sobě čisté šortky a tričko. Byla pouze v šoku. Brock doufal, že jí Stenson ještě nestihl znásilnit. Ať tak či onak bude mít šanci se z toho dostat. Možná, že je pod vlivem nějaké drogy. To by bylo ještě lepší, snad by si nic nepamatovala.
Vzal do ruky telefon a zavolal Millerovi, ať si pro ní přijede. A ať zavolá ambulanci. Dívka je v šoku, možná pod vlivem drog. Soudce Stenson má zlomený nos, žebra a přišel o genitálie a silně krvácí. Jak se to stalo? Když ho Brock odhalil, dostal záchvat sebezpytování a udělal si to sám.
Dívka nikam neuteče, tu minutku tu počká sama. Brock se vydal do koupelny, už slyšel houkání sirén. Pokud Stenson dostane trest smrti, dobře. Pokud mu unikne, každé ráno při močení mu připomene co spáchal.
Vešel do koupelny a zavřel za sebou dveře.