• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Případ relikvie

Autor: egonator

Dávám ti sílu!,to byla poslední slova té ženy z komisařova snu.Právě se probudil a hledí na vůdce spiknutí,ten má napřaženou ruku ze které se mihotavě a chvilkovitě objevují zelené blesky.“Rozluč se se svým životem Michaeli Rosethe!“říká vůdce.Zelené blesky v jeho paži se najednou vymrští směrem ke komisařovi,avšak těsně u něj se zastavují.Nejvyšší spiklenec je v šoku,nechápe co se stalo.To však nechápe ani Roseth,že by to bylo tím kamenem,který má v kapse a který po svém vzbuzení stále drží v ruce?Možná.

Michael vstává ze země a jeho tělesný štít stále vítězně čelý náporu zelených blesků a různých kouzel,poté co všichni ostatní spiklenci také zaútočily.Pomocí telekinezie si přivolává svojí pistol,která mu vskočí přímo do ruky.Nabíjí a pálí,kolem kulky se tvoří jakýsi tmavě zelený kouř a kulka provrtává tělo jednoho spiklence.Ostatní stále útočí na komisaře,ale bez výsledků.Komisař postupně zastřeluje dva další spiklence a dává se na útěk ze svého smrtonosného vězení,jenomže cestu odkud přišel dočista zapomněl.Teď bloudí v labirintu,odkud není úniku.“Kudy?kudy sakra!“říká si Roseth pro sebe.

Už slyší kroky spiklenců,ž se blíží,už jsou skoro u něj.“Kudy?kudy mám jít?“táže se znovu a znovu Roseth sám sebe.Zničehoš nic se před komisařem zjeví jakési zelené světélko,které míří chodbou doprava,Roseh už nemá co ztratit a tak jde za světlem.A to mu zachraňuje život,za pár minut se dostává ven z labyrintu živ,ikdyž v šoku.“Zatraceně!Co to mohlo být?Ať tak,nebo tak zachránilo mi to život.“mluví sám pro sebe Roseth.Na ulici je tma,ne však taková jako v noci,spíše před svítáním,ráno.Roseth je na ulici a rozhlíží se,kudy půjde.Stojí na silnici a kanál,který je před ním se začíná otevírat,z něj vyskakují spiklenci.“Ale né!Copak mi nedáte pokoj?“táže se znuděným přízvkem Roseth.
„Bohužel,jemi líto,ale víte příliž věcí,které by mohli ohrozit naše poslání.“Praví ten chladný,mladý hlas vůdce spiklenců.Roseth stojí přímo proti všem spiklencům,ta chvíle kdy se nic neděje je k nezaplacení,jakoby se čas zastavil-žádný rámus,nic,prostě jen ticho.Ta chvíle však pomíjí a spiklenci útočí vší silou co mají,proti nim stojí jediný člověk,který je obalen neviditelným štítem.Jen tam stojí a nic nedělá.Obloha začíná být světlá,vychází slunce,spikleci s jekotem hledí na slunce a mění se na popel.Je to konec?Skončilo vše takto,jen paprsky slunce,to bylo to,čeho se bály?Je vážně po nich?