• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Naše láska

autor: Fúrie

Říkal jí to pořád. To své:,,Jsem pro tebe nebezpečí, patřím do jiného světa, nikdy nemůžeme být spolu…“ Jediné, co na to kdy dokázala říct, bylo:,,Miluju tě.“ Jakoby to snad nějak řešilo jejich problém.
Jakoby snad na ničem jiném kromě jejich lásky nezáleželo. Jakoby ten prostý fakt, že se milují, dokázal všechno překonat.
Jistě, on sice je přes sto let mrtvý upír, který zabíjí lidi a pak saje jejich krev, aby si vůbec udržel jakousi náhražku za život, ale co na tom záleží, když se všichni máme rádi?

,,Neměla jsi sem chodit.“ řekl. Ona věta už dávno neměla svůj původní význam, teď fungovala spíše jako obyčejný pozdrav.
Políbila ho. To byl její pozdrav. Usmála se na něj:,,Chyběl jsi mi.“ Přesunula svůj pohled na zmítající se hroudu na zemi:,,Ještě jsi nevečeřel?“

,,Ne, neměl jsem čas… Neměj strach, je to zloděj a násilník a vrah.“

,,Nemám strach.“

,,To není pravda!“ přidal se do konverzace zloděj-násilník-vrah zoufalým hlasem a škubal svýma spoutanýma rukama. ,,A i kdyby, nezasloužím si druhou šanci? Přísahám, že se poučím, přísahám, že budu lepší… Prosím, zkuste odpuštění, prý je to povznášející… Mladá slečno, vy vypadáte tak milosrdně…“

Přiskočil k němu a zvrátil mu hlavu dozadu. Špičáky snadno projely příliš tenkou kůží na krku a z otvorů, které udělaly v tepnách, se začala valit krev. Oběť se v jeho rukou ještě zmítala. Zvláštním způsobem primitivního lovce ho to potěšilo a dodalo to jídlu tu správnou chuť. Ke smyslům inteligentního člověka moderní doby se dostal až ve chvíli, kdy odhodil ztuhlou hromadu masa na zem. Se zděšením si uvědomil, co právě provedl. Jeho milá věděla, že se tímto způsobem živí, ale nikdy to neviděla na vlastní oči.

Váhavě se usmál a podrbal se ve vlasech. Dívka ho pozorovala s přemýšlivým výrazem. Když si všimla jeho nervozity, její tvář se roztáhla do vlídného úsměvu, a ona k němu přešla a vzala jeho studené ruce do svých teplých dlaní:,,To je v pořádku. Miluji tě takového, jaký jsi, se všemi tvými chybami.“

,,Lásko…“

Něžně mu palcem setřela krev z koutku úst. ,,Co chceš dneska dělat? Myslela, že bychom mohli třeba do kina…“

Naneštěstí ne všichni jejich lásce přáli. Například muž s křížkem na krku se tvářil výhružně. ,,Jestli nenecháš tu nevinnou dívku na pokoji, budu muset provést nezbytná opatření.“ Chvíli mlčel, aby ticho jeho sdělení dostatečně podtrhlo. Potom pokračoval:,,Já vím, že ty potřebuješ k životu lidskou krev, a že se snažíš zabíjet střídmě. Prozatím jsem tě tedy ušetřil. Ale varuji tě…“

,,Co budeme dělat?“ obrátila na něj své nádherné oči.

,,On má pravdu. Já ti dříve nebo později ublížím, ať chci nebo nechci. Bude lepší pro nás pro oba, když to skončíme.“

Teď na něj její nádherné oči hleděly nevěřícně. ,,Ty… se se mnou rozcházíš?“

Pevně ji objal, ale vysmekla se mu. Její nádherné oči byly plné žalu a rozhořčení.

,,Nikdo nám nebude diktovat, co máme dělat! My se milujeme, copak to nemůžou pochopit?!“

,,Lásko, on má pravdu. Já jsem upír…“

,,Je mi je jedno, kdo jsi! Já tě mám ráda kvůli tomu… kdo jsi! Nic nás nemůže rozdělit! Nic není silnější než naše láska!“

,,Někdy láska nestačí.“ řekl tiše. Ztichla a její nádherné oči se naplnily slzami. Otevřel dveře a nechal ji i s nádhernýma očima odejít ze svého života, který už asi sto let neměl…

Muž s křížkem na krku byl mrtev. Našli ho v jeho bytě s nožem trčícím ze srdce.

Ostatní muži s křížky na krku budou naštvaní.

Zastihla ho, když si ve svém sklepním doupěti balil svůj nevelký majetek.

,,Odjíždíš?“

,,Neměla jsi sem chodit.“ řekl dřív, než si vůbec stačil uvědomit, co říká. Nakonec k tomu dodal:,,Je to nebezpečné. Myslím, že teď po mně půjdou. Zabili lovce a určitě z toho obviní mě…“

,,Neměj strach.“ popošla k němu blíž a objala ho kolem krku.

,,Všechno bude v pořádku. Ten lovec bude varování pro každého, kdo by se chtěl postavit naší lásce do cesty.“

Zamrazilo ho. ,,Snad jsi ho nezabila?“

Neodpověděla.

,,Lásko, zabíjet lidi tady mám já. Ty nemůžeš, ty jsi ten okvětní kvítek bílé lilie…“

,,Našla jsem řešení.“ řekla a aniž by se zastavila, pokračovala:,,Uděláš ze mě upíra.“

Urychleně sundal její ruce ze svého krku. ,,To nikdy!“

O pár kroků ustoupila a napřímila se, jakoby čekala jeho reakci a následující proslov si pečlivě připravovala před zrcadlem:,,Já ti obětuji všechno, i svou duši. Chci s tebou strávit věčnost, i přesto, že to znamená ztratit svou lidskost a živit se krví. Miluji tě, a nemůžu bez tebe žít.“ Vytáhla kuchyňský nůž a namířila si s ním na srdce. ,,Jestli mě nechceš, tak mě nech raději zemřít!“ Zabodla nůž do svého vlastního masa. ,,Anebo spolu můžeme žít… navěky!“

Krev kapala na podlahu, jeho milá se svíjela v bolestech, a on přemýšlel.

Navěky… to je hodně dlouhá doba.

Vážně ji chce strávit s hysterkou, která na potkání vráží do hrudi nože, nevyjímaje hruď vlastní, a neustále vede řeči o jejich lásce, která všechno překoná?

Jistě, jako nezávazný flirt to bylo docela sexy. Ale navěky?

Ne, myslí, že ne.

,,Promiň.“ pohladil ji po vlasech. ,,nemyslím, že se chci tak mladý vázat. Možná za pár století…“

Jeho milá zemřela.

A to byl konec jejich velké lásky.