• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Panna orleánská

Autor: Takyk RomantY – čka

Píše se rok 1430

********************************************************

,,Jeanne d’Arc…“ špitl posel vystrašeně.
,,Už zas?!“ zaburácel jeho král.
,,Můj pane…“ mladík mu podal srolovaný a zapečetěný dopis. Král si dopis s určitou dávkou odporu přečetl. Vřela v něm zlost. Míchaly se v něm pocity beznaděje, nenávisti a chuť do boje.
,,Můžeš jít!“ propustil posla a zhroutil se na trůn. Podepřel si hlavu dlaní a po dlouhé době se dal do přemýšlení.
Janě vděčil za svou korunovaci v Remeši. To ona dodala jeho vojsku potřebnou odvahu a nadšení. Strhla na svou stranu ostatní a s pomocí boží se jí povedlo několikrát vyhnat ze země Angličany a dovést Karla do Remeše. Jenže díky zradě spojenců Angličanů, Burgunďanů, se Jana z Arku dostala do jejich spárů. Jediné štěstí bylo, že Burgunďani už byli nestranní. Nedrželi s Anglií a tím pádem neměli hlavní nepřátelé Francie, Johanku ve své moci. To by bylo tak všechno dobré… do tohoto dne.
Král Karel VII. totiž právě seděl na svém trůně a v rukou svíral dopis. Zprávu o tom, že Angličané vykoupili Johanku ze zajetí za pouhých 10 000 liber. Johanka měla stokrát větší cenu, její skutky se nedaly vyčíslit. Nedala se prodat. Přesto ji ten prachsprostý Jindřich VI. vykoupil. Má ji ve svém hradě a chce ji předhodit před církevní soud do Rouenu.
Karel měl za sebou už dobrých pár let vlády, ale s tímhle si nevěděl rady. Co má dělat? Má vůbec něco podnikat? Má Johanku, řečenou Janu nechat svému osudu? Třeba ji Bůh volá k sobě, možná jí je souzeno zemřít jako čarodějnice… dočká se svobodného vstupu do náručí Boha?

********************************************************

Věznicí se rozlehl srdcervoucí křik. Stráže sklopili hlavy, usilovně k sobě tiskli rty a víčka a svírali usilovně zbraně, až jim zbělaly klouby prstů.
,,Tous les mourir délaissé!” rozkřikl se zoufalý, leč odhodlaný hlas. Všichni zemřete opuštění! To vykřikla Jana z Arku, kterou právě odváděli Angličané na Jindřichův dvůr.
,,Kacíři, spojenci ďábla!” křičela neúnavně dál.
Zvuk Johančina hlasu sílil. Blížila se k bráně.
,,Roi me venger!” vyřkla syčivým hlasem, když se ocitli u brány. V tu ránu jí přistála facka.
,,Žádný král tě nepomstí, protože bude dávno mrtvý!” rozkřikl se jeden z vojáků. Strážce brány si skousl jazyk. Nenáviděl tyto scény, kdy se ubližovalo ženám. Pohled na vyčerpanou, špinavou a zneuctěnou Johanku by bolel každého. Obyčejně krásné hnědé vlasy měla rozcuchané, špinavé a v některých místech vytrhané, po bledém obličeji krvavé šrámy a hluboké zářivé oči roztěkané a vystrašené. Přesto ale nenávistné, odhodlané a vidoucí, to nikdo nemohl přehlédnout.
,,Odveďte ji!” přikázal vedoucí družiny. Vojáci spoutanou Johanku, za doprovodu jejích obvinění, přehodili přes koně a vyrazili k Paříži.
,,Faites hominidés calotion, faites!” její poslední tři slova budou znít Burgunďanům ještě dlouho v hlavách… Věřte lidé zbožní, věřte!

Rok 1431

********************************************************

Lid se začínal shromažďovat na rouenském náměstí Vierux Marché. Na vyvýšeném placu stál veliký stůl, za nímž seděl nejvyšší soudce po stranách s rádci. Čekalo se na poslední osobu.
Celé náměstí se ponořilo do ticha, když se ozval tichý šepot Panny orleánské. Dva vojáci, kteří Johanku vlekli ji shodili na kolena před onen plac. Soudce povstal a předčítal ze svitku.
,,Jeanne d’Arc, Panno orleánská, byla jsi předvolána před rouenský soud. Máš slova, která tě tíží na srdci?” Johanka mlčela, v duchu se modlila k Bohu. Odhodlanýma očima provrtávala přítomné. Soudce po chvíli mocným hlasem pokračoval.
,,Jsi obviněna z kacířství a čarodějnictví. Co chceš říct?”
,,Lid vaší země je hnán strachem! Král Jindřich je podvodník a sám nezbožný!” vykřikla tvrdohlavě.
,,Jeanne d’Arc, jsi před rozsudkem smrti!” řekl soudce výhružně. ,
,Upalte mne jako čarodějnici! Dělejte podle svého uvážení! Však francouzský lid stojí za mnou. Oni mají odvahu a odhodlání! Válku nevyhrajete, zvítězí můj král!”
,,Rozsudek sis sama vyřkla. Příštího dne budeš pozorovat západ slunce na hranici! Rozsudek byl schválen! Lid souhlasí, odveďte tu čarodějnici!”
Johanka odmítala plakat. Věřila, že se dočká nebe, nebyla zlá ani proradná a ani čarodějnice. Dočká se míru a obrody.
Netušila, že ji pozoruje pár milujících očí.

********************************************************

30. května 1431

Obě země, Anglie i Francie čekaly na západ slunce. Johanka se celou noc i den modlila. Před západem ji spoutali, oblékli jí plášť se širokou kápí, jež jí přehodili přes hlavu. Johanka se nepřestávala modlit.
Na tom samém místě, kde se konal rozsudek, stála vysoká hranice. Dva metry od ní kat. Johance nikdo neviděl do tváře, nesměl, bylo to zvykem…
…stále se modlila když ji připoutávali ke kůlu, když rychtář pronesl rozsudek. Čelem ke slunci se Johanka usilovně modlila. Zpívala písně, modlitby. Viděla krále Jindřicha a když jí pohled sklouzl i do davu spatřila…
,,Můj králi…” zašeptala a vdechla štiplavý zápach hořícího dřeva. Hranice začínala pozvolna hořet. Plameny se ovíjely kolem klacků a klád a Johanka pomalu cítila teplo u nohou. Nepřestávala se modlit. Oči upírala do slunce, dokud je nezavřela. Její hlas se rozléhal po celém náměstí, i přesto, že nemilosrdný oheň se dotýkal ejjích kolen. Kat z ní strhl šat, aby bylo jasné,že jde o ženu. Johance tekly po tvářích slzy bolesti a odešel jí hlas.
S pohledy stovek mužů a žen upřenými k hranici, Panna orleánská, Jana, řečená Johanka z Arku, naposledy vydechla. Hlava jí poklesla ke straně a poslední pohled patřil jejímu králi. Vyhrají… celou válku…

Zemřela čistá duše, pomalou a krutou smrtí. Dočkala se míru a svobody? Žije její duše v poklidu? Památka silné bojovnice se uchovala v myslích lidu obou zemí. Přenesla se na papír a teď to víme i my.
Zápasila do konce. Dovedla francouzská vojska k poznání. Její nadšení a nesmírné odhodlání jim dodalo odvahy. Král Karel VII. jí vděčil za své korunování. Nezemřela pokojnou smrtí, ale přesto byla spokojená. Doba byla krutá, ale její chvíle radosti se jí přehrávaly v hlavě při výdechách. Mohla by být šťastná, kdyby se dozvěděla, čí myšlenky se neustále upíraly jejím směrem? Nebo by jím opovrhla? Co když ho milovala také? Svého krále…