• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Den prvý

Autor: Vodoměrka

Přišli jen proto, aby mu podali černý hrnek s kávou. Páchl levným saponátem a ještě levnějším pressem. Chtěl vypadat slušně, takže zdvořile zaklesl prsty do uouška bílého šálku a podivil se, když zjistil, že celá nádoba je z draze vypadajícího porcelánu se složitým ručním malováním japonských gejš. „Dal jsem Vám svůj nejlepší kousek. Očekávám, že teď mi povíte pravdu“ řekl s lehkou arogancí vyšteřovatel a opřel se zpět do mohutného koženého křesla, které jakoby přicestovalo z filmů o anglickém agentu ve službách jejího veličenstva. „Škoda, že jste mit také nedal nejlepší kávu. Nebo alespoň čaj, pro který je tento předmět určen.“ pomyslel si vysoký muž sedící na malé stoličce, který vypadla podivně směšně a lacině v kontrastu s velkolepostí křesla protisedícího. Vyšetřovatel se trpce a strojeně zasmál. „Herr Schrimmer, mrzí mne to, ale lepší kávu nemám“ Jeho hlas byl příjemně uklidňující, takže vyslýchanému přestal vadit puch kávy i místnosti vymalované v duchu nemocniční zeleně, bez přístupu slunečního světla. Brzy mu ale došlo, že se nesmí poddávat veškerým sympatiím k tomuto muži a proto se chtěl zabořit do sedačky stejně jako to udělal člověk, na kterém teď patrně závisí jeho života. Místo toho se ale zakymácel, což mu podalo zjištění, že jeho židle patrně žádné opěradlo nemá, což mělo umocňovat ještě větší nespokojenost člověka, který sedával na této stoličce.
Schrimmer věděl, že musí promluvit jak první, ale říct to, co nemohl jednoduše nešlo i kdyby chtěl. „Herr Schrimmer, tento rozhovor..“ „Výslech“ přerušil ho Herr, ale po chladném pohledu vrženém po něm se opět umlčil a poslouchal. „Herr Schrimmer, očekávám, že jste informován o jistě věci . Pokud Vám, drahý pane, nedochází, že z této situace můžete vyváznout zdravý bez nejmenší rány, tak vězte, že to tak skutečně je. Nejsme přeci žádní vrazi, ale racionálně uvažující lidé. Víte, co pro to musíte udělat“ Schrimmer se uchechtl, ale to neměl dělat. Dříve než stačil vrátit uvednutý koutek zpět, zjistil, že vyšetřovatel stojí za ním. Během zlomku setiny se přemístil. Herr Schrimmer byl ohromen jeho rychlostí, a ačkoliv věděl, že je vysoká, tak nevěřil, že může být tak závratná. Cítil studený dech na svém krku a nepřátelské zavrčení. Pootočil hlavou, ale slyšel jen tiché hvízdnutí a periferně i vyštřovatele sedícího zpět na své židli. „Mohl bych Vás zabít hned teď. Problém by mi to rozhodně nedělalo. Informace z Vás mohu dostat i po smrti“ prohodil podivný muž sedící na černé kůži židle, se kterou splývaly i jeho vlasy.Jeho pleť vypadala nepřirozeně bíle až na hypnotické oči v barvě smaragdu.“Promiňte, ale přeslechl jsem Vaše j..“ ozval se Herr Schindler trochu podrážděně. Tuto větu však nestačil doříci, protože vyšetřovatel se zvedl stejně rychle jako před chvílí, přiskočil k Herr Schrimmerovi, otevřel mu rychlým pohybem ústa a ukousl jazyk. Jeho oči rudě žhnuly a rty se zkřivily do fascinujícího úsměvu až do chvíle, kdy přišla reakce z úst přetékajích rudou krví. Chrčivý jekot, bublající kdesi v hlasivkách čerstvě bezjazykého zněl podivně směšně v kontrastu divuplného smíchu havranního mladíka s ústy od krve, práve vyplivávajícího přebytečný jazyk.
„Myslím, že zítra můžeme pokračovat, že?“ řekl a nechal osamoceného Schrimmera uprostřed zakrvácené místnosti v šílené agónii.