• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Příběh schizofrenika

Autor: Andělská holka

Vtíravé myšlenky mu nedaly spát. //Chápeš, že jsi nula? Zítra ten přijímací pohovor neuděláš. Nemáš šanci. Na to místo nemáš! Proč ses tam sakra hlásil?!// Převaloval se v posteli a pot z něj stékal skoro po litrech. Jarek měl vedle postele připravenou láhev s vodou, už věděl, že dnes v noci To na něj zase přijde, ostatně jako každý den. Vždy když se měl rozhodnout, něco dokázat nebo jednoduše oslovit člověka, přišlo To – vtíravý vnitřní hlas, který diktoval, co má dělat a jak se zachovat. Snažil se mu vzdorovat, ale on si vždy mlel svou. Teď věděl, že To na něj bude mluvit celou noc a on nezahmouří oči. //Podívej na ostatní! Tonda, tvůj spolužák, z něho je teď manažer! O Kamilovi ani nemluvím, jak blbej byl, ale teď! Jakej je to chlap! Ne jako ty! Slaboch, který nikdy v ničem neuspěje// Vzal do ruky knížku. „Sakra měl jsem ji včera vrátit v knihovně.“ //Ještě k tomu tohle! Na všechno vždy zapomeneš a vždy si všechno pohnojíš//. Chvíli zíral do stropu a přemýšlel.

Na chvíli se mu přeci jenom podařilo usnout. Ráno vstal a celý nevyspalý se došoural do koupelny. Při pohledu do zrcadla se vyděsil. Takhle tam přeci nemůžu jít! Několikrát si promnul obličej a šel se obléci. Natáhl se pro bílou košili. //Vezmi si tu modrou!// Převlékl se do modré košile a vyšel. Možná bych mohl jet autobusem! //Půjdeš pěšky!// Na pohovor přišel zpocený, poněvadž firma sídlí několik bloků od domu, a když se „on“ rozhodl jít pěšky, musel si přeci jenom pospíšit, aby došel včas. Zrovna si sedl do nějaké místnosti ve firmě, když tu ho vyzval ředitel, aby šel dál. Trochu zrudl a zatřásl se. Ředitel mu řekl, ať se posadí a začal se ptát. „Proč chcete pracovat zrovna v naší firmě.“ //Protože si chci dokázat něco, na co nemám// „Protože si chci dokázat…“ Jarek se zasekl se a nastalo hrobové ticho. „Protože Vám chci dokázat, že pro tuto firmu můžu být přínosem.“ Tuhle otázku jakž takž zvládl. Proboha, ať už to skončí! „V čem si myslíte, že vynikáte a co Vám naopak dělá problémy?“ //Neumím se vyjadřovat, neumím vést druhé, nejsem společenský…// „Buď už sakra ticho!“ Jarek zařval z plných plic, nevědom si toho, co udělal. Ředitel překvapením div nespadl ze židle. „Co jste to říkal?“ Ředitel v ten okamžik sledoval, jak se pán před ním zvedl židle a utekl. „Co to sakra bylo za chlapa?!“

//Nejlepší bude, když skočíš. Nemá to cenu, zabij se. Bude to pro tebe nejlepší. Ty za to nemůžeš, už ses tak prostě narodil. Hloupý. Někdo to být musí! Nesnaž se to pochopit. Stejně to nepochopíš!//

Jarek stál v jedenáctém patře panelového domu se slzami v očích. „On má pravdu! Jsem jen nula! Takhle všechno pokazit! To dokáži jen já!“ Brečel a hlas se mu vysmíval, že je slaboch, neboť silní muži nebrečí.

//No tak! Skoč!//

Co je sakra zač ten hlas? Kdybych o tom někomu řekl, nikdo by mi nevěřil, všichni by mě odsoudili, lékař by si pouze myslel, že si vymýšlím, vždyť taková nemoc ani neexistuje. Hlas má pravdu! Musím skočit. Naposledy vzhlédl k obloze a udělal osudový krok. Třeba to tam nahoře bude přeci jenom lepší.

//Kde bereš tu jistotu, že půjdeš nahoru?//

ČLÁNEK Z LIDOVÝCH NOVIN
Muž, jenž spáchal sebevraždu poté, co agresivně napadl ředitele prosperující společnosti, skočil z jedenáctého patra panelového domu. Ředitel společnosti se vyjádřil: „Byl šílený, shodil židli a rozeřval se, ať už jsem konečně ticho.“ Přátelé říkají, že byl úplně normální dvacetiletý inteligentní muž. Proč tedy mladí lidé páchají sebevraždy, aniž by k tomu měli důvod? Zřejmě další sebevražda z pouhé mladické nerozvážnosti. Mladí už nevědí co by, a jsou schopni se zabít, kvůli nenaplněné lásce. Určitě to tak bylo i v tomhle případě…