• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Vzpomínání

Autor: Javorinka

Nikdo mě nevidí. Ani ten měsíc nevykoukl ven. Snad že se mu hnusím. Co na tom? Hnusím se i sama sobě. Rukou jezním po nahém lýtku a při každé intenzivnější vzpomínce zaryju nehet do kůže. Jak vzpomínání bolí. Jak už je lýtko červené, ale přesto to nestačí. Myšlenky mě dál svírají ve svém bolestivém objetí a nechtějí mě pustit. Hledám vysvobození. Východ. Pomocnou ruku. Nikdo mě nevidí. Nikdo se na mě nekouká. Snad jenom můj bledý odraz na žiletky těle. Ne, nechci se zabít. Chci jen dál vzpomínat. Potůčky vzpomínek se mění v potůčky krve. Koukám na svojí nohu a vzpomínám dál. Oh ano, jak to vzpomínání bolí..Jen té krve není dost. Chvilka a další bolavá vzpomínka a hle: Je tu další ranka.I ona za chvíli dostane červenou výplň a přeteče. Stačí to? Ne nestačí. Ještě alespoň jeden řez. Těžko se hledá místo mezi jizvami. Jako feťačka bleskne mi hlavou. Jsem jako závislá. Co na tom, že moje závislost mě nestojí ani 20 Kč měsíčně za novou žiletku. Bere mi daleko víc. Víc než kterákoliv droga. Bere mi…Mou krev. Můj život.Mojí mízu. Odtéká a už se nevrátí. Vzpomínání bolí. Je to to jediné, co cítím. Jen to bolavé objetí vzpomínek. A šup: Prázdné místečko..Další potůček se žene po noze dolů na dlaždičky, aby se spojila s ostatními potůčky a vytvořila řeku..Řeku vzpomínek, co mi proudí z těla a odtéká jako má krev..Ale já nechci zemřít. Chci jen znovu a znovu vidět tu řeku. Přesto ale poznám, že to již stačí. Chytnu tedy obvaz a zase budu předstírat škrábance od kočky i když žádnou kočku nemáme. Co na tom? Stejně to nikoho nezajímá. Podívám se na louži krve a uvědomím si, že je to den ode dne horší. Opravdu jako feťačka. Potřebuju větší a větší dávku .A co mi za to droga dá? Dokonalý pocit prázdnoty. Je to klid. Je to chvíle pod vlivem ničeho. Nebolí mě nic. Ani ta duše. Teď poprvé vzpomínání nebolí.Ale je mi jasné, že jednou příjde ten den, kdy mi ujede ruka a rána bude hlubší než by dokázal spravit jeden obvaz. A že ze mě nepůjde už jen potůček,ale celá řeka.Celá řeka vzpomínek a s nimi i můj život. A popravdě se na ten den vlastně už těším