Přání
autor: BlackHeart
Anna. Moje životní láska. Když jsme spolu začali chodit bylo mi nádherně. Myslel jsem, že šťastnější už nebudu. Když mě pak opustila, zničilo mě to. Nemohl jsem se s tím vyrovnat. Po nocích v slzách a zoufalství, jsem řekl, že bych dal cokoli za to změnit to.
I když dojížděla na internátní školu, bylo to fajn. Doprovázet ji na nádraží vidět ji odjíždět a pak radostně čekat její návrat. Jedné noci jsem měl přespat u ní doma. Byla to noc kdy mi poprvé řekla, že mě miluje. Ale té noci bylo něco jinak… Nedokážu to vysvětlit, ale když jsme spolu měli spát… nemohl jsem. Jak jsem již napsal nedokážu to vysvětlit. Druhý den, když jsem ráno odešel a odpoledne se vrátil, mi řekla, že za ní byl její bývalý přítel a že jí dal týden na rozmyšlenou na to, aby si vybrala mezi mnou a jím. Zvolila si jeho… Na jednu stranu jsem nelitoval toho, že jsem s ní nespal. Možná by zůstala se mnou, ale, kdyby to uděla, to rozhodnování by ji zničilo. Přesně to jsem celej já… Idiot co myslí na ostatní. V noci to bylo to miluju tě na rozloučenou.
Není den, kdybych na ní nepomyslel. Dal bych cokoliv za to změnit to. A tu možnost jsem dostal. Za naším světem je jiný svět. Svět ve kterém zaplatíte za splněné přání svou duší a moje duše pro mě byla směšná cena. Vrátil jsem se na začátek našeho vztahu a nechal ho plynout až se pomalu blížil čas té noci. Horečně jsem přemýšlel, ale bylo to těžké. Věděl jsem jak to dopadne když to nezměním, ale ani tohle řešení není správné. Byla to láska co mi to nedovolila udělat. Přemýšlel jsem zda jí řeknu co jsem udělal. Žádné řešení se neukázalo bezbolestné, ale když se s ní rozloučím a dám jí dopis. Musí to stačit. Bohužel… Podmínky smlouvy jsou takové, že pokud to změním ke šťastnému konci mohu žít a zaplatím až zemřu. Pokud nezvrátím konec rozplynu se během noci. Se slzami v očích jsem začal psát dopis…
Drahá Anno,
udělal jsem něco o čem jsem si myslel, že je to správné, ale není. V hlubokém smutku jsem zaprodal duši, abych mohl být s tebou. Asi tomu nevěříš, ale pokusil jsem se změnit naše životy. My dva jsme tento vztah už prožili. Opustila jsi mě… Udělal bych pro tebe vše na světě, miloval jsem tě jak jsem jen mohl, ale stejně to nestačilo. Zaprodal jsem duši, abych to mohl změnit. Dnes v noci, bych s tebou měl… Nemůžu. Až uvidíš rozmazaná slova, jsou to mé slzy. Zítra za tebou přijde tvůj bývalý přítel… a ty se k němu vrátíš. Pak se rozejdete a ty začneš chodit s jinými. Moc to bolí, ale… Nemám právo to měnit. Je toho tolik co bych ti chtěl říct, ale můj čas vypršel. Pravděpodobně tomu stále nevěříš, ale zítra uvidíš. Tak moc bych to chtěl změnit…
Miluju Tě
Dominik
Zbývalo poslední. Předat dopis. V životě jsem nebyl vyděšenější. Setkali jsme se ve vchodě kde bydlela. Objal jsem ji. Nikdy nezapomenu na ty poslední okamžiky.
,,Co se děje?“
,,To nic.“ odpověděl jsem a stále jsem ji nechtěl pustit.
,,Je mi to moc líto, ale dneska s tebou nemůžu zůstat.“
,,Proč ne?“
Bylo tak těžké cokoliv jí říct. Nemohl jsem dýchat. Bylo to, jako bych měl v krku střepy. Podal jsem jí dopis.
,,Moc Tě Miluju.“
,,Já…“
,,Ne! Neříkej to. Prosím ne.“ kdyby to řekla, nedokázal bych odejít.
,,Už musím jít. Sbohem“ otočil jsem se a z očí mi vytékaly slzy. Neměl jsem odvahu podívat se jí do očí. Odešel jsem. Bylo to tak moc bolestivé. Ani všechna láska na světě by nesmazala moji bolest.
Sedl jsem si k fontáně, která byla nedaleko a čekal než přijde můj čas. Slyšel jsem šepot, stejný jako když jsem uzavíral dohodu. Bylo to tu. Naposledy jsem se nadechl… Ucítil jsem kapky deště. Najednou do mě ze něco narazilo. Cítil jsem pevné obětí. Anna.
,,Sbohem.“ řekl jsem a pousmál se. Byl to bolestný úsměv.
,,Počkej…“ řekla chvějícím se hlasem Anna. Bylo pozdě… rozplynul jsem se. Anna dopadla na kolena, v ruce svírala můj dopis.
,,Miluju Tě!!!“ zakřičela se slzami v očích. Její slova jsem však už neslyšel…
