Skála
autor: Tkanicka
Vyděšený lid koukal na skálu na tu vysokou špičatou skálu.Všichni byli zaměření na jediný bod NA NÍ.Seděla tam tak opuštěná.Jediné co jí dělalo doprovod byla její černá myšlenka.Myšlenka zní:Nemá cenu žít život o kterém stejnak vím že ho mám předem prohraný.Rozbrečela se,nevydržela nátlak všech těch lidí.Pomalu si stoupla a tak moc si přála,aby ta tíha zmizela.Chtěla být volná,nemít žádné starosti,ale tady jí to nešlo…Vytáhla z kapsy černý sprej..Na skálu napsala své jméno,aby si ho každý pamatoval.Když dosprejovala,hodila sprej dolů..dolů…ke všem těm zvědavým lidem.Nechtěla hrát žádné divadlo.Šla si stoupnout víc dozadu,tak aby na ní neviděli..Zavadila o ten strom..Chvíli času ještě měla,tak vyřízla do stromu ANNA a LUKÁŠ.Obě jména dala do rozřízlého srdce.Své poslání už splnila!!Může odejít z tohoto světa!!Rozeběhla se….…Pomalu padala ke všem těm lidem..V poslední chvíli si uvědomila jak je všem ukradená,když na ní nikdo policii ani hasiče nezavolali,tak jsem odešla z tohoto světa smutná,plná zášti a nenávisti….
