• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Sny – naše podvědomá přání

autor: Kriss-tynka

„Jasný mami,neboj na nic nezapomenu…Joo,neboj vezmu si plavky,osušku,opalovací krém..“Achjo,jít k bazénu,to jsou muka,abych prošla mamčinejma kriteriema..To je někdy vážně hodně silný kafe..“No jo jo jo,dobrý,dobrý já jen abys na něco nezapomněla a nezapomeň,že si Aničku přijdu hnedka zkontrolovat,vždyť víš jak se o ní bojím..“No jo,to je celá mamka,vždycky se hrozně bojí i když mi vlastně jinak hodně důvěřuje..No,ale po chvilkové domluvě,aby mi mamina půjčila ségru s sebou do bazénu mě mamka přeci jen s mojí malou sestrou Aničkou pustí.

Anička vesele zatleskala a šli jsme..U bazénu jsem se potkala s Lukášem,mým kamarádem,nebo klukem..?!Kdo ví,v té chvíli to byl hodně zvláštní vztah..Můj bejvalej,kterýho mám ráda i teď rok po našem rozchodu..POřád zůstal v mým srdíčku,i když se střídal vepředu a vzadu..Naposledy jsme ho viděla před rokem..Před rokem tady,když jsem se seznámily,a pak jsme se až do teď neviděli,že ho tu vidím toe skvělá nahoda ja mu psala že jsem zase tu v Rožnově a on meodepsal že on shodou okolností taky,dali jsme si sraz ..To mezi námi,takový magnetický spojení..Zvláštní..Hodně zvláštní..Hned jak mě uviděl jako když jsem ho viděla naposledy se nádherne usmál,jeho úzké rty vypadaly zkroucené v úsměv nádherně z toho úsměvu se mi vždy podlamovala kolena..Ten kluk mě vždycky dokázal čímkoliv okouzlit i když mě od něj přišla jen sms,hned jsem se rozplývalali když měla jen prostý text..Jak se usmál na pozdrav a kouknul na malou Aničku sedl si do dřepu podival se na ní,šibalsky mrkl,a povídá:“Ahoj princezno,tak copak,dneska půjdeš plavat s náma joo..?!To bude sranda,to ti slibuju Ani..“Když se zvedal od Aničky ze země,zase se na mě tak krásně usmál,až jsem si řekla že nechápu,že tohohle kluka i když nemůžu mít,tak že se nesnažím s tím něco dělat..

V bazénu jsme si užily spoustu legrace,po chvíli co jsme blbly s Aničkou přišla nás dooprapravdy mamka zkontrolovat,když viděla jak se Anička vesele zubí,a jak si spokojeně plave k růžovém kruhu vždy ke mně a pak k Lukymu,sedla se jen na okraj bazénu hned vedle nás a s úsměvem na rtech násseldovalal a smála se vždy hlasitě když Anička chtěla plavat tak rychle,že zůstaal stát na jendom místě a jen mávala rukama..To k ní vždy přiskočil Lukáš,chytil její kruh a doplavali společně až ke mně,oba měli ve tvářích úplně kouzelný výraz,měli se hodně rádi,Lukáš si na Aničku potrpěl.Hned jak sepřed rokem a Aničkou seznámil ,ihned jsem pochpila že Anička budenaše hlavní pevná spojka,ovšem dálka nás rozdělila..Já ze středních čech,Lukás z Moravy..to když jsem si sem tam napsali,vždy se na Aničku ptal…Jeho bratr Adam byl taky príma kluk,ovšem s tím sme se moc nevídali,chodil do 5.třídy a náš „SVĚT STARŠÍCH+malý Aničky“ ho už prostě nezajímal..

Když jsme vylezli všichni z bazénu mamka mě poručila ať se jdu osušit že se pak zase můžem s Lukášem sejít,tak jsem se rychle osušila učesala jsem si vlasy,dala lesk na rty a šla jsem za ním..Čekal tam jako naposled když jsem ho viděla..To ráno kdy jsme se viděli naposled,to si pamatuju moc dobře,tam ta střecha té hospůdky která v noci žila nočním životem a po ránu se stávala klidnou restaurací,seděli jsme tam,u stolu, u toho stolu na který jsem jednou takhle se zlomeným srdcem ryla K+L a rok našho seznámení,achjo,to jsou vzpomínky..NO,tak presně tady stál opřenaý o jeden z těch sloupků které držely tu dřevěnou střechu po hromadě podíval se na mě zjistil že jsem sama,nikde není ani moje máma,ani Anička,využil té naší samoty obejmul mě,podíval se mi zpříma do očí lehce naklonil hlavu,přivíral pomalu oči a já pořád viděla ten chtivý pohled,potom jsem sebou prudce trhla uvědomila jsme si všechnu tu bolest co mě způsobil,jak mi sliboval ýe přjede,jak říkal samé sliby jak se budem vídat,že nám ten vztah vydrží ,samy že a nic z toho!!!!!koukla jsem se na něj dala mu lehce pusu na tvář do očí se mi valily slzy, koukla jsem an něj sklopila jsem oči k zemi a….Tiše jsem se rozbrečela,začla jsem se asi třást protože Lukáš ke mně pristoupil a lehce hodně pomalymi pohyby mě obtočil ruce kolem těla a objal mě..ZAbořila jsem si hlavu do ramene a plakala a plakala,podivala jsem s ena něj a řekla uplnakaným roztřeseným hlasem:“Proč Lukáši,proč jsi to udělal…?!Tovšechno..?!Tak PROČ…?!!!!!“Zvedla jsem hlavu hodně nahoru a jeho ruce si dala s ramen na boky abych od něj mohla blíž azárovň cítila jeho blízkost..

Vzdálila jsem se z jeho blízkosti,zvedla jsem hlavu z polštáře a chtěla jsem se podívat kolik je hodin,neviděla jsme na to,ten časový údaj byl hrozně rozmazaný..“Vždyť já brečím..Já..já brečím..“ ten sen byl až tka živý,že jsem se ve spánku rozplakala..Lukáše jsem milovala,možná ,a asi nejen možna,Lukáse miluju i teď.dneska i zítra ho budu milovat,ale prostě na tohohle kluka nidky nezapommenu,vždyť ani na něj nechci zapomínat,hodnně mi dal,a i vzal..Všechno to byl sen,ale od teď právě věřím tomu tvrzení,že:“SNY JSOU VLASTNĚ NAŠE PODVĚDOMÁ PŘÁNÍ…“