• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Králíky 1939 – Obrat ve válce

Autor: Daniel S.

V Králíkách bitva ustala. Generální štáb přisunul k hranici všechny postradatelné jednotky, takže celé okolí bylo jedním velkým vojenským táborem. Němci za hranicemi a urychleně budovali závoru, protože hrozilo nebezpečí, že by se Češi mohli pokusit o průlom do Německa. Ale jinak byla situace dost zoufalá. Německá armáda ráno hlásila rozhlasem, že spojil své obchvatné kleště a uzavřela v „českém kotli“ značnou část českých sil. Předsunuté průzkumné jednotky pronikly až k Uherskému brodu a zmapovaly z české strany linii opevnění kolem Rakouska.Všeobecně se očekával pád české vlády a po něm nabídka příměří.

„Plichta, vy a vaši muži jste s okamžitou platnotí převeleni do nově zformovaného pluku polních vojsk. Okamžitě se budete hlásit v polní kanceláři v Králíkách plukovníkovi Hřivnatému.“
„Provedli jsme něco?“ zeptal se Jakub Plichta velitele pevnosti. Byl sto osmdesát metrů hluboko v podzemí a musel hdoně křičet, aby mu bylo v rachotu agregátů rozumět.
„Nic pokud vím,“ odpověděl velitel, „dostali jsme rozkaz uvolnit všechny muže co můžeme postrádat, nemám příslušné rozkazy, ale domnívám se, že cílem štábu je provést protiútok směrem k našim uvězněným lidem na Vysočině.“
Jakub Plichta zasalutoval a odešel ke svým lidem. Ještě stále byli v plném počtu, nikdo nechyběl. Oznámil jim rozkazy a za půl hodiny už rázovali cestičkami v minovém poli ke Králíkám.
„Myslíš Kubo, že je to konec?“ zeptal se Skautík, „Němci už jsou úplně všude, nikdo nám nepomáhá a včera mi říkal jeden zraněný v nemocnici, že fašouni posilujou obranu u Svitav, abychom nemohli prorazit a vysekat z toho naše kamarády.“
„Asi jo,“ řekl Jakub Plichta zamyšleně, „zatlačili nás přes celé Čechy, obsadili pěkný kus Moravy a půlku naší fronty drží Jugoslávci s Rumuny. Ještě kousek a budou mít cestu na Slovensko a pak už nám nikdo nepomůže. Včera se prej konečně rozhoupali Frantíci s Tomíkama. Pan Masaryk je přesvědčil že by nám měli trochu pomoct a tak snad prej bombardovali německo a spustili nějakou kanonádu přes hranice. Ale to měli udělat, když byli Němčouři ve Varech a ne teď. I kdyby zaútočili, tak Němci dřív vyhrajou u nás a pak se klidně otočí a vyženou Frantíky domů.“
„A má smysl ještě bojovat?“ řekli Jarin s Čeňkem dohromady, „oba máme ženy v Praze a nevíme co s nimi je a ony nevědí o nás. Stejně prohrajeme, neměli bychom kapitulovat?“
„Ještě bych pár dní počkal,“ řekl Jakub, „hlasy proti vládě už se ozývají ze všech stran, jestli mají něco v rukávě, měli by to teď vytáhnout, jinak tu budeme mít převrat.“
„Nejvyšší čas že jste tady,“ přivítal je v Králíkách jejich nový velitel, „vaše družstvo, Plichta, předchází chvála ze všech stran. Prej jste se osvědčili jako průzkumníci, na opevnění i při čištění lesů okolo pevností. Jste chlapíci a já si vás vyžádal osobně. A teď dost řečí, za deset minut se hlašte na nádraží, budete se přesouvat se sto patnáctnou rotou. Jejich poručík o vás ví.“
„Kam pojedeme?“ zeptal se Plichta.
„Na nový perimetr,“ odpověděl velitel, veškeré rozkazy jsou tajné, tak držte huby, vlak pojede zatemněný a dělejte přesně co se vám řekne. A teď vypadněte, máme tu ještě dost práce.“
Tu noc odjelo z Králíků a okolí neuvěřitelné množství vlaků. Ale nejely na jih. Proplétaly se vedlejšími traťemi pod Krkonošemi až k Liberci. Pevnosti je chránily. Podél celé severní opevněné oblasti už dva týdny pochodovali každou noc vojáci na západ. Přes den zmizeli v lesích nebo v pevnostech, stejně tak nákladní auta.
Vlaky vozily na obě strany zaplachtované vagony, Německý štáb proto předpokládal, že češi se snaží evakuovat z pevností co se dá. Ale vlaky jezdily obráceně. Materiál jel k západu. Opatrnými manévry v bezpečné oblasti bylo přesunuto i všech šest set českých tanků. V nejvyšším utajení spěchaly na západ celé divize mužů, tanků, i dělostřelectva.
Jakub Plichta to pochopil, když byli nad ránem vysazeni na nádraží v nějaké vesničce u Liberce. Vojáci byli nacpaní ve všech domech. V každé světnici jich spalo několik, všude se zelenaly jejich uniformy. Ale sotva se rozpustila ranní mlha, vypadala náves jako vždycky. Kromě místních nebyla venku ani noha a velitelé přísně trestali každý pohozený ešus či zapomenutou helmu.

O několik dní dříve přesunul německý štáb na hranice s Francií dalších dvacet divizí. Protože nechtěl oslabovat vojska bojující v Čechách, stáhl druhosledové jednotky, které tábořily na německé straně pohraničí. Všeobecně se soudilo, že v Československu je už po všem a frontové ujednotky si se zbytky ohnisek odporu poradí samy. Ostatně zde bylo nasazeno přes milion mužů.
Země galského kohouta totiž v posledních dnech nějak zvedla hlavu. Přes frontu pálily dnem i nocí desítky děl, francouzské divize se již téměř dotýkaly hranic a měly nejvyšší pohotovost. Letecké souboje a tvrdé přestřelky byly na denním pořádku, vypadalo to úplně jako francouzský průzkum bojem.
Navíc se v Rýně objevily plovoucí miny, které zdemolovaly několik mostů a úplně zastavily říční dopravu. Anglické bombardéry navíc bombardovaly továrnu na kuličková ložiska v Augsburgu a také továrny kolem Essenu.
Německá odpověď byla rychlá, Heinkely doprovázené stíhačkami Me 110 bombardovaly letecké továrny v Coventry, ale stíhací ochrana na ostrovech způsobila Němcům citelné ztráty.
Němci tak měli na západní hranici téměř osmdesát divizí. Dalších padesát divizí rezervistů bylo rozptýleno po celém německu a dalších třicet bylo rozmístěno podél hranic s Polskem. Další jednotky byly v Rakousku. V Československu válčilo zbylých devadesát divizí.

Večer se celá stopatnáctka opět přesunula. Byla teď už na hranici opevněné oblasti, v mnohém, to tu vypadalo podobně jako v Orlických horách. Německý nápor zde byl ovšem tvrdší a Němci v mnoha případech pronikli až ke vstupním objektům do pevností. Ve dvou případech je bylo dokonce nutno odstřelit a pevnosti odříznout od světa. Ovšem se zásobami uvnitř a množstvím tajných průlezů a východů se pevnosti bránily stále stejně dobře a svou oblast zatím držely.
Plichta se svými muži tentokrát strávili den pod maskovacími sítěmi v lese.
„To jsou stopadesátky,“ řekl Čeněk, „poslouchej – bum, bum, bum, bum, bum. po Třech ranách z každé hlavně a teď – Bác, Bác, dopady.“
„A kulomety na srubech,“ dodal Jakub Plichta, „to vysoké stacato a hvíznání.“ Pak se zaposlouchal, „ale tenhle zvuk neznám.“
Tlumený, ale velmi výrazný zvuk v pravidelných intervalech. I když to bylo daleko, měli po každé ráně pocit, že jim musejí zaléhat uši.
„Jsme kousek od minometného objektu,“ řekl jim jeden voják, co tu zřejmě byl už pár dní, „tady mají v pevnosti nejen houfnice, ale i jeden objekt pro těžké minomety. To jsou ty těžké rány. Dopad neslyšíte, střílejí kamsi až skoro k Labi.“

A pak to přišlo. Z nedostatku jiných prostředků boje zformovali Češi všechny tanky a obrněná vozidla do jedné panceřové divize. Nebylo to standartní, ale další průběh měl ukázat, že to bylo správné řešení. 28. května ráno vyrazila tato pancéřová divize od liberecké opevněné oblasti směrem na Mělník a vzápěti následovalo dvacet českých divizí.
Překvapení bylo naprosto dokonalé a armádní štáby sídlící v Praze byly úplně zaskočené. Český postup byl ohromně rychlý a prakticky nenarážel na odpor. Zároveň se vysílalo na všech rádiových vlnách o českém útoku. Okamžitě byla všechna velká města plná barikád. Na vesnicích zabíjeli Češi každého v německé uniformě, mizely celé čety. Ještě ten samý den překročil český útok Labe a během noci pronikly tanky téměř do Kladna.
Zároveň byl proveden silný útok od Břeclavi, kde se na němce začal valit proud sovětských furažek. Rudá armáda s dostatečnou silou v lidech i technice a s pomocí tanků BT5 vyvinula obrovský tlak ve snaze porlomit německé obklíčení Vysočiny. A další a další vlaky od východu přivážely čerstvé jednotky.
Najednou Němcům chyběli lidé. Podle všech pravidel teď bylo zapotřebí zaútočit s co největšími silami na české tanky a znemožnit jim obchvatný manévr, ale ono to nebylo možné učinit. Na všech frontách se česká jednotky hnaly do útoku, několik klínů českých jednotek dokonce projelo německou obranou, přerušilo na čas komunikace a dostalo se až k obklíčeným jednotkám, které byly ještě daleko od nedostatku i od porážky.
Za hranicemi chyběly němcům odvelené jednotky, které by teď mohly zasáhnout do boje, ale ty byly někde v Porýní a dostat je zpátky si vyžádá nejméně týden.
Týden ovšem německá armáda neměla. Generální štáb byl tak tak evakuován, což v té chvíli ještě zvýšilo zmatek na frontě a v celé nahotě se ukázala velkolepá nadutost německých válečných plánů. jisti si vítězstvím přesouvali Němci jednotky stále více na východ a teď nebylo jak je dostat zpátky. Koleje vyhodili do vzduchu partyzáni a jízda po vlastní ose nebyla tak jednoduchá. Také se ukázalo, že české letectvo je stále na světě i když v posledních týdnech se ukazovalo jen sporadicky a připojilo se se svojí trochou do mlýna. České Avie se jako vosy vrhaly na všechno, co se pokoušelo projet na západ.
Německý obchvatný manévr se tak ve světle českého ukázal malou epizodkou. Milionu německých mužů akutně hrozilo obklíčení a navíc i přerušení všech zásobovacích tras.

Generál Syrový ještě eso v rukávu měl…