• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Ve vodě

autor: Katies

A padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal a padal.
Padal tak dlouho, že už nevěděl, odkud padá, kam padá a ani kdo je. Bylo to pro něj tak skličující, tak skličující, tak skličující…
Okolí mu přišlo tak rozmazané, musel padat opravdu velkou rychlostí.
Ještě půl hodiny a začne další slovo, tak říkal zvukům, které se vždy snažil pochytit, ale byly příliš pomalé, pomalé, pomalé, pomalé…
Znadání* se mu otevřel výhled na vodu, byla tam kdesi pod ním. Logicky (tušil, že vystudoval matematickou školu) přeuvažoval, že padá do vody. Tudíž mu zbývaly už jen dvě otázky, ale ty nejspíš nebudou důležité (nějaké semináře filosofie?) poněvadž jakmile dopadne, zemře.
Voda se nepřibližovala moc rychle, asi dva centimetry za hodinu, ale ve svém dlouhém pádovém** životě to mohl považovat za rychlost dostačující. Voda zvodnatěla, ach ta ironie, ani mu nepřišlo divné, že byla voda rudá (biologie asi nebyla jeho silná stránka).
Z vody vypadla dívka***. Měla pusu dokořán a… a… a… a… a… a… a ječela. Áááááááá, vřískot se mu ozýval v uších a nemohl ho vyhnat ven z hlavy. Naštěstí byla dívka rychle pryč, ale co by bylo divného na tom, že on padá dolů pomaleji než ona nahoru (fyzika?), nic.
Voda už byla podstatně blíž než při prvním spatření. Přemýšlel, jestli má začít přemýšlet. Zvolil možnost nepřemýšlet, ale pak ho napadlo… napadlo… napadlo, že by přemýšlet mohl a tak přemýšlel, jestli by třemi nemohl vymyslet, co se vyplatí víc, jestli dopadnout do vody po nohách, po rukách nebo na placku. Logicky usoudil (je přece na tu matiku), že nejchytřejší bude dopadnout na placku – zmírní to pád.
Čtyři centimetry před dopadem si začal chystat polohu. Nejprve to zkusil na zádech, ale to mu bylo divné a tak se položil na břicho. Ještě půl hodiny – jeden centimetr. Začínal se nudit, ta nedočkavost ze smrti****.
Šplouch. Velké vlny. Velké vlny. Velké vlny. Velké vlny. Kruhově šířící se od středu. Kruhově šířící se od středu. Kruhově šířící se od středu.
Mňam. Pomyslel si on. Netušil, že je voda tak sladká*****.
Brrrrrr. Ani že tak studená.
Áááíííí. Dokonce, že tak hlučná.
„Baf“ řeklo stvoření. Podíval se po směru, odkud cítil proud. Stvoření ho píchlo do břicha.
Au. Pomyslel si, teprve teď si vzpomněl, že jak dopadl na placku celé břicho se mu spálilo. Začal se svíjet v křečích.
„Baf“ zopakovalo klidně stvoření. Něco ho napadlo: Lek.
Znenadání****** se mu do každého decimetru těla zabodly jehly o průměru dva centimetry. To je morbidní, pomyslel si a políbil stvoření. Stvoření se mu do jazyka zakouslo svými dvaceti třemi tesáky. Nevadí, řekl si, dokud vidím, slyším a nejsem nahý je vše v pořádku.
Černoočně se podíval na stvoření. Z očí mu vyletěly lasery. Stvoření se leklo. Vše, co do něj bylo zabodlé, se stáhlo. Začal utíkat po dně. Po rukách. Stvoření sice vyřídil, ale jeho Matka nebyla šťastná. Tedy on ji neviděl, ale něco mu řeklo, že matky jsou vždycky naštvané.
Frrrrrrrrrr. Ohlédl se. Za ním se hnalo dvakrát větší stvoření, než potkal. Matka.
Matka na něj vystřelila z malé dámské pistolky. Lek. Netrefila se.
Dostal strach. Utíkal. Po rukách. Matka za ním. Střelba. Au. Lek. Leklek. Auuu. Sbohem.
Matka se nad něj sklonila, naklonila hlavu na stranu, jak přemýšlela. Pak přiložila ‚prst‘ ke spánkům a lehce ním zakroutila.
Je pryč? Pomyslel si. Opatrně se zvedl, aby mu noha držící jen na jednom svalu neupadla. Ruku, aby pak někde nezavazela, raději rovnou utrhl a položil pod kámen.
„Chacha“ ozvalo se kousek od něj a Matčina hlava se objevila v jeho zorném poli. Rozběhl se na zbývající ruce a držící noze. Matka se tak ukrutně smála.
Pif, pif. Byla těsně za ním. Škrab, škrab. Laserový pohled, laserový pohled. Dopad na zem, jen jeden, ten jeho. Matka se nad něj sklonila „Mrtvola?“. Ano, pomyslel si on.
Matka odplula. Ani už se nezvedal. Odhodil přebytečné nohy. Jednou rukou našel ostrý kámen a uřízl si břicho. Od pádu na placku pořád hrozně štípala. Usmál se. Počítal, že touhle dobou už by mohl být mrtvý. Ni nic.
Dám si šlofíka, řekl si a žil svůj život.

*Opak znenadání******
**Od slova pád, nemá to nic společného s pády a jejich otázkami
***Jakože letěla hodně rychle (pro našeho chlapce) nahoru
****Však to znáte
*****Pozor, aby si nezkazil zuby
******Opak znadání*