• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Nejkrásnější dárek

Autor: Wyrda

Byl sedmnáctý červen, pro většinu z vás zcela obyčejný a prostý den bez monumentálního nádechu. Pro mě však byl něco jedinečného a památečního, něco co se zapíše do mého nekonečně dlouhé deníku v hlavě.
Vše začalo ranní bouřkou, která mě zavedla do přírodního kina se zajímavými úkazy na promítacím plátně oblohy. Z tohoto jedinečného filmu vyzařovala energie, ze které šel místy strach a připadala jsem si jako uprostřed dech beroucího thrilleru.
Vítr téměř nefoukal a tvářil se jako ten nejnapjatější divák ze všech, který čeká, až reklamy zmizí v dáli. Občas si pohrál s několika lístky, jako když si člověk hrábne několikrát během filmu do pytlíku s popcornem.
Na promítacím plátně s modrým pozadím se míhaly těžké tmavé mraky, které v záři slunce připomínaly kopečky citrónové zmrzliny a pomalu zahalovaly oblohu.
Jak vzrůstalo napětí s očekáváním vyvrcholení filmu, vítr sílil, jak s ním emoce hrály.
A pak to přišlo!
Oblaky proletěl zlatavý blesk, náhlý a nečekaný jako vrah za rohem. A ihned jej následovaly další a další, to byla policejní hlídka, která jej pronásledovala.
A bum! Ozval se hrom, který zněl jako výstřel ze staré pistole ráže devět.
Právě v tuto chvíli jsem se probudila, nalepila se na sklo, které mě chránilo před nebezpečnými blesky.
Ozvalo se šumění potoka na obloze, to už vešel do scény i déšť, který se smál a smál. Snad mi chtěl tak přát k svátku. Slyšela jsem, jak šeptá: „Všechno nejlepší.“
Promítací plátno zahalilo šedé sukno, které upozorňovalo na pomalu končící film. Vše po několika minutách utichlo, jen v dáli si zpívaly listy stromů a okapy je doprovázely na bubny.
Na cestách se vytvořily potůčky vody, které v tenoučkých pramíncích, připomínajících stuhy právě rozbaleného dárku, stékaly z kopce dolů do kanálů.
Nebe se vyjasňuje a poslední píseň u titulků dozněla. Teď už je jen slyšet štěbetání ptáků, kteří připomínají nadšené diváky. I oni, i když ukrytí, sledovali rozbalování mého nejlepšího dárku.
Odstupuji od okna, na kterém se zatím vytvořilo děkovné psaní od páry z mých úst, pousměji se a ještě naposledy zaslechnu „Všechno nejlepší.“