• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Naplnění tajného snu

autor: Dangerkiss

Bylo to už přes rok, co ho opustila. Ale on nezapomněl. Vlastně ani zapomínat nechtěl. Miloval ji pořád stejně, jako tehdy. I když si byl vědom toho, že ona jeho lásku nikdy neopětovala. Byli spolu přes půl roku, ale pak přišel On. Že by byl nějakým znamením? Snažil se je ochránit před nebezpečím? Proč vlastně přišel? Proč jim zničil to krásné? To málo, co měli? A proč odnesl všechny ty krásné vzpomínky?
,,Tome…večeře…“ ozvalo se z kuchyně. Chlapec seděl na posteli a tiskl své roztřesené tělo na chladnou stěnu. Z místa se nepohnul ani o kousek. Zíral do prázdného pokoje, který se plnil tmou. On miloval tmu od té doby, co ho opustila. Uzavřel se do sebe. Žil v temnu, s nadějí, že přijde den, kdy se mu vrátí.
Dveře do pokoje se rozletěly, a on v nich spatřil rozhněvanou matku. Rukou mu pokynula, aby se přemístil do kuchyně. Zatvářil se otráveně, přehodil přes sebe černou košili a bosky sestupoval po schodech, do spodního patra. Usedl ke stolu, párkrát si nabral porci, poté znechuceně odsunul talíř a potichu se vracel zpět do svého pokoje. Otevřel okno a zhluboka se nadechl. Takové množství čerstvého vzduchu mu nejspíš neudělalo dobře. Zatočila se mu hlava, proto se hned posadil na postel a zíral do tmy. Ale i přesto rozhodl, že se za ní opět vydá.
Uplé kalhoty zdůrazňovaly jeho štíhlou postavu, na dlouhém černém plášti měl spadeny tmavé vlasy, které se při odrazu světla z pouličního osvětlení leskly do borůvkově modré. Zelenýma očima stále přelétával každou část okolí, kterou prošel. Chtěl se ujistit, jestli je na cestě opravdu sám. Ale vlastně mu to bylo jedno. Dělal tohle už přes rok. Někteří lidé už si ho určitě museli všimnout. Každý den za ní chodil.
Zalovil rukou v kapse kabátu, vytáhl krabičku s cigaretami. Jednu si vytáhl, zbytek balíčku vsunul zpět. Zapálil ji, zhluboka potáhl a následně vydechl kouř. Pozoroval, jak se postupně vytrácí ve tmě. Tak jako ty vzpomínky, které se jim jednoho dne, kdy přišel On, rozplynuly do neznáma…
Byla chladná, březnová noc. Obloha byla zatažená, na nebi svítilo pár hvězd. Ulice utichla, jen občas se ozvalo psí zavití. Pomalou chůzí se blížil k rybníku, který byl vzdálený jen kousek od místa, kde bydlel.
Přistoupil k lavičce, potichu se posadil na ni a pohlédl na hladinu rybníka. Tady spolu vždycky chodívali. Už měl zase před očima, jak ji hladí po vlasech, jak líbá její plné rty, jak svýma očima hledá ty její. Byl opět v jiném světě. Nechtěl si připustit, že už tady není s ní. Uklidňoval se tím, že ona se vrátí. Jednoho dne určitě ano.
,,Jsem tady, lásko“ řekl do ticha. Žádná odpověď. Ale on stále seděl a koukal na hladinu. Čekal, kdy se objeví…
Věděl, že přijde… Tak, jako každého úplňku.
Tiché zamávání křídel, lehký dopad…Pomalou chůzí se blížila k němu. Její dlouhé, vlnité vlasy, které byly až nepřirozeně blonďaté, jí sahaly do půl zad. Jakmile ji spatřil, neváhal ani chvilku, vstanul z lavičky a šel jí naproti. Vztáhla k němu svou křehkou ručku. Měla až nepřirozeně bílou kůži. Vzal její chladnou dlaň do své a políbil ji. Vnímal vůni její kůže. Voněla tak krásně po kokosu.
,,Paní má…“ kleknul před ní na kolena a líbal její ruce. A ona jen mlčky, s chladným výrazem stála a dívala se, jak se jí oddává. Cítila teplo lidského těla. Sklonila se k němu. Prsty projela jeho vlasy. Odhrnula mu prameny z krku a jemně se zakousla do jeho šíje. Skousávala jeho kůži mezi svými zuby silněji, avšak byla něžná. Nechtěla mu způsobit bolest. On, naprosto omámený, podlehl její krásné vůni. Klečel na zemi a očima sledoval tmavou oblohu. Všechny hvězdy najednou byly pryč. A on sledoval každou část tmavého nebe.
Jemně se od něho odtáhla. Ústy, od jeho krve, se dotkla těch jeho. Po šíji mu stékal pramínek té rudé tekutiny. Jemně ho to omámilo. Vzala jeho ruce do svých, pomohla mu vstát a vedla ho s sebou. Přiblížila se na okraj rybníku.
,,Teď už navždy budeme spolu“ zašeptala mu do ucha a pomalu vkročila do vody. Jeho ruce pevně držela v těch svých a vstupovala stále hlouběji a hlouběji. On, pod její mocí, jen tupě následoval její kroky. Nebránil se. Nekřičel. Naprosto ho ovládla. Když byla ve vodě ponořena celá jejich těla, kromě jejich hlavy, naposled se na něho usmála. Jeho ruce držela, jak nejpevněji uměla. Už mu nedovolila utéct. Vtáhla ho pod vodu. Měla pod hladinou stále otevřené oči a pozorovala jeho reakci. I on se na ni stále díval. V jednu chvíli mu hlavou proběhlo, že by přeci jen měl vyplavat nad hladinu, ale hned se té myšlenky zbavil. Chtěl už být navždy s ní. A to se mu splnilo………………..

___ticho_

,,Už je konec?“ šeptal do ticha.
,,To je teprve náš začátek…Už navždy spolu“ Pohlédla na něho. Přiblížila svou hlavu k jeho šíji a zakousla se mu do ní. S ústy plnými horkou krví se cítila jako v ráji. Nenasytně ji hltala.
,,Jen si mě vem…celého…má drahá“ hladil ji po vlasech a upadal do bezvědomí…