• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Strom života

autor: Ceacusarchangelos

Člověk se může zamilovat do druhého člověka,ale jakmile se zamiluje do stromu je to pouto do té doby než se tomu stromu něco stane.

**************

Malovala jsem už od dětství.Bavilo mě to.Kreslila jsem všechno možné.Vždy jsem se do kreslení vžila a nevnímala okolí.Proto se mi nejlépe kreslilo v přírodě.
Kousek od naší vesnice leží nádherná louka.Uprostřed ní je obrovská vrba.Vždy jsem milovala přírodu a hlavně stromy a květiny.Jenomže tato vrba nebyla úplně obyčejná.Ne,připadala mi jako kdyby žila.
Pokaždé,když jsem pod ní seděla,mi připadalo jako kdyby přede mě dávala své pruty a ochraňovala mě jimy.Bylo to nádherné.
Každou chvilku volna jsem tam chodila a kreslila.Malovala jsem všechno možné,kytky přede mnou,ptáčky kteří si stavěli hnízda v koruně,ale nikdy jsem nenakreslila tu vrbu.Jako kdyby mi něco říkalo“Ještě ne,až si mne namaluješ,tak to bude tvá jediná kresba kde budu já.A tak jak mě namaluješ tak se stane.“
Zrovna byla krásná slunečná neděle,když jsem si opět vyšla na TU louku.Sedla jsem si pod vrbu a začala kreslit.Byl to obraz kreslený uhlem,vypadal smutně a taky že byl.Když jsem dokreslila úplně jsem se zhrozila.Poprvé jsem nakreslila vrbu,ale jak,už nestála na svém statném kmeni.Ležela na trávě a plakala.
Ne neplakala,to mi jenom tak připadalo.

**********

Druhý den když jsem tam šla se stalo to co jsem čekala.
Naté krásné louce už nestála ta statná vrba.Ne,ležela vedle svého pařezu a plakala.Tentokrát už doopravdy.Z rány jí tekla smola místo slz.Byl to strašný pohled.
V tu chvíli mě napadla jediná věc.Stoupla jsem si na kmen a začala jsem zpívat.Jenomže místo slov ze mě vycházely tóny které nedokážu popsat.
**********
V tom jsem se začala měnit.Nejdříve mi zdřevěněli nohy a pomalu to stoupalo vzhůru.
Dala jsem pomalu ruce nahoru a oni se přeměnili v korunu.Už jsem nebyla holka která maluje.Byla jsem smuteční vrba.Stála jsem tam a moje pruty se ohýbaly ve větru.Byl to nádherný pocit.Chtěla jsem tak zůstat na věky.Podivila jsem se kam zmizela ta stará vrba,ale po jejích zbytcích už nebylo ani vidu.Stála jsem tam a užívala si ten pocit.
V tom začalo pršet.Bylo to kouzelné.Déšť mě omýval a vítr čechral.Nádhera.

Když v tom……

Ležela jsem na své posteli a ztěžka oddechovala.Byla jsem promoklá na kost a vedle mě leželo spousty listí.Byl to snad jenom sen?Není to možné.Nechápu to.Kde se potom vzala ta voda a to listí??