• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Strom, který jsem si zamiloval

autor: Wonderful

Jednou jsem se jen tak, ostatně jako každý den,procházel po louce plné rozkvetlých stromů. Prázdný, bez emocí, bez zaujetí. Díval jsem se okolo sebe, kochal se krásou rozkvetlých jabloní, třešní a švestek… měl jsem chuť k nim přijít, utrhnout si větvičku, dát si ji do herbáře a usušit, nechtěl jsem ale ničit jejich krásu. Obloha byla jasná, bez mráčku a já měl krásný výhled na cestu,kterou jsem šel.Proplétal jsem se jedním stromem za druhým a najednou mi pod nohy spadl suchý klacek, podíval jsem se na něj a zapřemýšlel proč to asi udělal. Nemohl sem na nic přijít… měl snad na mě vztek a jen se netrefil? Líbil jsem se mu a nebo si potřeboval jen tak spadnout? Kdo ví… Jakmile se ale moje hlava obrátila vzhůru, uviděl jsem něco nádherného.

Před očima se mi zamlžilo, tlukot srdce se zrychlil a dech začal být slyšitelný. Spatřil jsem něco, co by se mohlo nelíbit jenom člověku, který nezná, neví a ani nikdy nepozná co je to krása. Zlaté květy pokrývající celé větve, propletené do sebe v nepřehledných obrazcích, které potřebovaly pouze narovnat. Když jsem se pořádně zaměřil na tvar celé koruny, přišel jsem na to, že vypadá jako srdce… srdce, vyzařující lásku k okolí… spatřil jsem laskavou duši, která by neodmítla ani tu nejmenší bonsai, rozpletla by své krásné větve, jen aby dovolila motýlovi proletět.

Objal jsem jeho kmen, doufajíc že mi dá sílu, energii a něčím mě naplní. Byl to ten nejlepší pocit, který jsem kdy zažil. Ta záplava štěstí, který mi tento kmen poskytl, byla až neuvěřitelná. Cítil jsem se jako v pohádce, jako ve filmu s dobrým koncem. Najednou zafoukal zlehka vítr, který mi pročechral vlasy.A nejen mně, větve onoho zázračného stromu mi pod náporem vánku zazpívaly tu nejhezčí písničku, jakou jsem kdy slyšel. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem klidně stál, objímal strom a poslouchal, teď už vím, že jsem mu asi neoplatil jeho štědrost.

Z lehkého vánku se začal zvedat vichr, obloha se zatáhla černými mraky a všude okolo mě dopadaly blesky. Kořeny stromu se z ničeho nic vyrvaly ze země a omotaly mne kolem svého kmenu, tak pevně, že jsem nemohl dýchat.Začal jsem křičet. Do úst mi tekla voda, nemohl jsem kvůli větru otevřít oči a tak jsem se snažil ze sevření stromu dostat. Zkusil sem to mnohokrát… Možná mně chtěl ublížit, možná mně chtěl ochránit před bouří. Kdo ví? Po neúspěšných pokusech, při kterých mě kořeny stáhly ještě více, jsem zkusil opačnou taktiku. Co takhle kmen obejmout ještě více, stisknout ruce a nepustit se? Zkusil jsem to… chvíli se nic nedělo,ale po nějaké době jsem cítil jak mě kořeny uvolňují ze svého sevření. Byla to božská úleva, mohl jsem se nadechnout, schovat si oči před bouří a přestat křičet. Hned na to začala bouře ustupovat. Byl jsem rád že jsem ji přežil.

Začal jsem si uvědomovat, že když se kmenu budu držet, budu ho mít rád, budu mu dávat svoji lásku, tak se mi nikdy nemůže nic stát. Strom mi dával smysl žít, nevěřil jsem že by něco takového vůbec dokázal.

Už se stmívalo, byla mi zima a chtěl jsem se nějak zahřát. Začal jsem si tedy vedle mého stromu dělat ohniště. Snesl jsem z okolí suché větve, opadané ze stromů a udělal z nich precizní komínek. Špinavou rukou jsem vytáhl z kapsy sirky a chtěl si oheň podpálit. Najednou jsem si něco uvědomil. Co když od ohně chytne i můj strom? Asi bych si to nikdy neodpustil, snad ani v příštím životě. Jenom představa, že by z kvetoucí zlaté koruny byla hromádka popelu mě srazila na kolena. Zahodil jsem sirky, rozkopal suché větve aby je nikdy nikdo nemohl podpálit a řekl jsem si potichu: „Co tě to napadlo, ty blázne?“ Ustlal jsem si v korunách, byly podivuhodně teplé, zahřály mě, ochránily mě před nočními dravci a já jim za to byl vděčný. Když jsem se ráno probudil, byl jsem načichlý jejich vůní. Slezl jsem ze stromu, bylo to poměrně lehké, dal jsem na kmen letmou pusu, poděkoval jsem mu za vše co mi dal a co jsem s ním prožil.

Pomalu jsem se rozešel, občas jsem se otočil, abych se podíval na velké srdce v koruně, aby mě zalila ještě na chvíli dávka štěstí. Zítra přijdu znova, budeš tu, MŮJ STROME?