• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Každý má své sny a touhy

autor: Dangerkiss

Ruku v ruce se procházeli cestičkou, která se vinula kolem lesa, vzdáleného od každodenního ruchu města několik set metrů. Měla to tady ráda, vyrůstala tady. A on, byl tady prvně v životě. Avšak nevadilo mu to. Bylo by to, to poslední, co by ho mělo některak znepokojovat. Cítil se, jak ho všechno kolem nich naplňuje. Věděl, že to Ona mu změnila celý život, že to Ona mu pomohla, když mu bylo nejhůř, Ona byla Ona a žádná jiná mu ji nemohla nahradit.
Zastavili se. Dlaní ji pohladil po tváři, koukl do jejích velkých očí. Měla je tak jasně modré. Zbožňoval její pohled, stejně jako její krásné, plné rty. Políbil ji. Miloval její vůni. Pokaždé, když za ní přijel, voněla po jablkách a skořici. Jako by tušila, jak moc se mu ta její vůně líbí. Nikdy neodolal. Políbil ji znova. A znova. Jen tak, stáli uprostřed odlehlé krajiny a navzájem si užívali jeden druhého. Líbilo se mu, držet ji pevně v náručí, hladit ji po vlasech, vnímat její vůni, hledět do těch oceánově modrých očí, líbat ty sladké rty… Už ten pocit, že je s ní, ho naplňoval neuvěřitelně krásnými věcmi.
,,Jsem šťastný“ neustále jí opakoval. Usmívala se, ale mlčela. Nechtěla kazit tu atmosféru, která s nimi v té chvíli byla. Všude kolem nich byla spousta stromů a po zemi kopy popadaného listí.
Vysmekla se mu z náručí, přiběhla k jedné z hromad a celá se zabořila do listí. Ležela na měkké pokrývce a hleděla do korun stromů. Svalil se hned vedle ní. Pevně ji objal a……. zase ty modré oči. Jeho pohled zůstal upřený na ní. Snad pár minut jeho pohledy opětovala, potom nahodila ,,psí oči“ a vzápětí se rozesmála. Na celý les se ozval její překrásný smích. Smích, který on miloval. Všechno na ní miloval. A ze všeho nejvíce miloval, když byla šťastná.
,,Nekoukej tak na mě“ píchla ho prstem do boku. Přikrčil nos a usmál se. Na oplátku ji štípl do tváře. Opět se rozesmála. Vyskočila a začala pobíhat mezi stromy. Radostně brala do rukou listí a pohazovala ho kolem sebe. Přiběhla k němu a pustila listí ze dlaní. Přitom se hrozně smála, evidentně jí udělalo radost, že ho jím zasypala. Také se začal smát.
,,Pojď“ podala mu ruku a táhla ho pryč.
,,Kam jdeme?“ poklusával za ní, protože nestíhal jejím rychlým krokům.
,,Uvidíš“ usmívala se víc a víc.
,,No…tak hele…“ trhl s ní a pevně ji sevřel v náručí.
,,Hned teď mi to povíš, nebo uvidíš“ usmál se.
,,Pusť mě…Nech se překvapit…“ vyprostila se z jeho náruče a pokračovala v cestě.
Šli už jenom kousek, až došli k malé chatce.
,,Pojď“ táhla ho stále za sebou.
Vešla do chatky, vyzula si boty a pokračovala úzkou chodbičkou, po schodech nahoru. Následoval její kroky. Stoupal výš a výš, po dřevěnných schodech, až se dostal do pokoje, kde už ona seděla na posteli. Usmál se.
,,To je vaše chata?“
Přikývla.
,,Je to tu hezké“ obdivoval dál krásu pokoje. Rozhlížel se kolem, a to i přesto, že pokoj nebyl nikterak veliký, líbilo se mu tam.
Ona stále seděla na posteli a pozorovala ho. Rukou si prohrabávala prameny vlasů a namotávala si konečky na prst. V té chvíli se jejich pohledy setkaly. Něco, jako další jiskra, která mězi nimi vznikla tehdá… Při jejich prvním setkání… A on zase podléhal těm modrým očím, těm neodolatelným rtům, těm krásným rysům jejího obličeje. Blaženě se usmíval a zamilovaně ji pozoroval. Přistoupil k ní blíže a pohladil ji po vlasech. Poklekl před ni a přitiskl se na její hruď. Cítil teplo jejích prsů. Poslouchal, jak jí tluče srdce. Tohle dělával vždycky rád. Slyšet, jak jí tluče srdce, cítit její tep, mu nahánělo husí kůži. Miloval ten pocit, kdy jí mohl být tak blízko.
Povstal a mírně odstoupil. Snad si v hlavě rozmýšlel, co se bude dál dít. Ale to nemusel. Položila hlavu na polštář a sundala si svetr. Pomalu se položil vedle ní a hladil ji po vlasech. Tak, jak to zbožňovala. Prstem druhé ruky, jí přejížděl po rtech. Hladil ji po krku a líbal přitom její krásná ústa. Svými dlaněmi sjížděl níž, až na její ňadra. Krouživými pohyby jí po nich přejížděl. Cítil, jak začíná být vzrušená. Chtěl jí dopřát veškerou rozkoš, a hlavně, ty nejněžnější chvilky. Nikdy předtím neměli možnost, být u sebe tak blízko, jako právě teď.
,,Nepřestávej mě líbat“ zoufale ho prosila a na tváři měla ten úsměv, přímo k zulíbání.
Nepřestával. Ba naopak. Pokračoval. A v té chvíli, kdy vyslovila své přání, se do něho nahrnuly všechny city a emoce. Byl velmi něžný a jemný. Věděl, že je citlivá, že na ni musí být hodně opatrný. Nechtěl ji jakkoliv ublížit. Chtěl, aby se s ním cítila dobře. A to ona se cítila. Vrněla, jako malé kotě. Vychutnávala si každý jeho dotek. Z jejího úsměvu poznal, že se jí to líbí. Nebál se pokračovat dál. Rukou sjížděl až k jejímu rozkroku. Hladil ji po celém těle. Chtěl jí mít dokonale prozkoumanou. Každičkou část jejího dokonalého těla, kterým se pyšnila.
Téhož večera se jejich těla navzájem spojily a jejich duše se nerozlučně spletly do sebe. Prostěradlo se pokrylo její panenskou krví. Ale ona se stále usmívala. Snad nikdy ji neviděl jinak, než s úsměvem na tváři, ani na fotkách se netvářila jinak. Stále ten její andělský výraz. Ona byla anděl.
,,Líbilo se ti to?“ políbil ji na čelo. Pořád měla na tváři úsměv. Přikývla a polibek mu vrátila. Hladil ji po zádech a její vlasy si namotával na prsty. Byl spokojený, velmi spokojený. I kdyby se tohle nestalo, tak by byl taky spokojený. Tohle na city mezi nimi nemělo žádný negativní vliv. Spíš naopak. Jejich láska se tím ještě prohloubila a jejich důvěra se upevnila.
***

,,Kdy zase přijedeš?“ ležela mu v náručí a tichým hlásekem se dožadovala jeho komunikace.
,,Brzy. Velmi brzy“ hladil ji po vlasech.
Zdvihla hlavu a pohlédla mu hluboko do očí.
,,Děkuju ti. Za všechno. Ty víš, co tím mám na mysli. Věř mi, že nic krásnějšího, než s tebou, sem nikdy neprožila. A taky už nikdy neprožiju“
,,Miluji tě, a navždy budu“ odpověděl.
Usmála se a políbila ho. Naposled ji pohladil po tváři a nastoupil do vlaku. Ona, stála venku a čekala, až se jí úplně ztratí z dohledu. Stále se usmívala. Byla tak šťastná.
Vlak se pomalu rozjížděl a on, seděl u okna a koukal na ni. Ještě rychle pohlédl do těch krásných očí, ve kterých viděl spokojenost. Hřálo ho to u srdce. Rozhodně nelitoval ničeho, co s ní kdy prožil. Ale věřil tomu, že tenhle den se nesmazatelně vryl do jejích duší, a že ani jeden z nich nikdy nezapomene………. Chtěl, aby tomu tak bylo, a tak si to alespoň přál. Vždyť každý má právo na své sny a touhy. Tak proč by se toho právě oni měli vzdávat???