• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Nejdražší, co máme

autor: Dangerkiss

Stála před ním, usmívala se. Její vysoká, štíhlá postava se rýsovala v upnutých černých šatech. Nervózně si je popotahovala, aby neměla příliš odhalená stehna.
Miloval, když byla takhle nervózní, když jí rozrušovalo, jak pohledem sjížděl celé její tělo, od obličeje, přes prsa, boky až k nohám.
Dlouhé, černé, rovné vlasy měla stažené do culíky a převázané červenou stuhou. Oči měla obtáhlé černou linkou, která ještě více prohlubovala její pronikavý pohled. Jak on miloval její tmavé oči…A hlavně její dlouhé řasy.

Přistoupil k ní blíže. Své dlaně položil na její studené paže. Začal jimi přes ně přejíždět.
,,Je ti zima?“ zeptal se tiše.
Ona jen mlčky přikývla. Přitiskl si její tělo na to své. Rukou jí zajel do vlasů. Slastí přivřela oči. Zbožňovala jeho doteky, jeho polibky, jeho přítomnost a ze všeho nejvíc jeho duši.
,,Jsi krásná“ šeptal ji do ucha a dál vnímal vůni její kůže, která měla nádech vanilky. Její ústa mu chutnala. Dával ji něžné polibky, něžná pohlazení, něžné pohledy… Byl na ni nejněžnější, jak uměl. A ona mu za to byla vděčná.

Pohlédl do jejích čokoládových očí. Ztrácel se v nich.
Nevinně pohledla do těch jeho. V těch oceánově modrých kukadlech se topila. Každý den, každou noc, každou minutu, vteřinu, kterou s ním byla. Nedokázala mu uhnout pohledem -ani nechtěla-. Neuměla mu odolat -nechtěla odolávat-.

,,Miluji tě“ hladil ji stále ve vlasech a svýma silnýma rukama ji k sobě tiskl, jak nejvíc dokázal. Avšak nebyl surový, nedržel ji křečovitě, ale s citem a něhou. Miloval ji, jak nejvíc uměl. Dal jí cokoliv na světě, všechno, co si přála -i když si toho nepřála moc-, chtěla jen jediné…být s ním.
Ovšem on si právě taktéž chtěl o „něco“ zažádat.
,,Lásko?“ zeptal se potichu.
,,Mmm?“ zamručela, protože pokaždé, když byli spolu, nevnímala okolní svět.
,,Mám na tebe jedno přání“ povídal dál.
,,Vždyť víš, že pro tebe cokoliv, miláčku“ políbila ho.
Při každém polibku, který od ní dostal se mu zatočila hlava. Zasnil se.
,,Chci jen jediné…“ pokračoval dál s nejistotou v hlase.
Zneklidněla. Upřela svůj pohled na něho.
,,Tak copak? Co ti můžu splnit, abys byl šťastný?“ usmála se.
,,Chtěl bych tvé srdce“ zastyděl se za to, co řekl. V jednu chvíli mu to přišlo hloupé, ale když se zamyslel, věděl, že přesně tohle je to jediné, co chce.
Zahleděla se do nekonečné tmy. Její oči zářily v tom černu, jako dvě malé hvězdičky. Věděla, že její srdce je to nejdražší, co má. Věděla, že je také nejzranitelnějším místem jejího těla, ale taky věděla, že ON je ten pravý, ten, komu ho svěřit může. U něho si byla jistá tím, že se o něj dobře postará. Věděla, že díky němu žije a díky němu bude žít dále.
Přikývla.
Pevně je stiskl. Věděl, jaká je odpověď, byl šťastný.
,,Nikdy tě nezradím“ pronesl do hluboké tmy a dlouze ji políbil.