• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Zamilovaný anděl

autor: Caecusarchangelos

Seděla na okně a plakala.
Milovala,ale její láska nebyla opětována.
A co jí ještě ubíjelo je to,že od ní bydlel tak daleko.
Ona byla anděl a nemohla za nim ani doletět.
Jedna jediná věc jí k tomu chyběla.Věc která byla ale nezbytnou částí.KŘÍDLA.
Vzali jí je lidi,jejich zlost,nenávist,závist k tomu,že ona byla hodná,milá a krásná.Prostě se neuměla stát takovou jako byli oni.
Andělům se vždycky rozpadají křídla,když lidi jsou na sebe zlý.
Ona mezi takovými lidmi žila a tak o křídla rychle přišla.A přitom její život byl nádherný.Měla všechno co chtěla.Pomáhala lidem jak jen to šlo aniž by se prozradila.Ale i tak o svá nádherná bílá křídla přišla.
Jediné co jí je může vrátit je láska.Jenomže ta jí zrovna chybí.
Koukala na měsíc a myslela na svého milého.Přemýšlela nad tim,jaké by bylo krásné kdyby byly zase spolu.
Ten jediný večer kdy se do něj bláznivě zamilovala.
Líbali se,mazlili,víc u nich nedošla a ona za to byla ráda.Stačil jí jenom letmý dotech jeho rtů a rozpouštěla se blahem.
Jenomže když se loučili,tak jí řek:“Mám tě rád a chtěl bych s tebou chodit a brát tě jako svou přítelkyni,ale ta dálka mezi námi je velká propast.Nemělo by to cenu.Ber prosím dnešní noc jako krásný loučení,ale prosím víc nic.“
Sesypala se.Nevěděla co na to říct.A tak s pláčem utekla.
Ani neví,jestli za ní něco volal a nebo jestli za ní třeba i kousek běžel.V tu chvíli byla slepá,hluchá.
Cítila,jak jí stéká slza po tváři.
Když v tom píp,píp.Sms.Kdo jí takhle pozdě v noci může psát?Podivila se.
„Ahojík lásko.Promiň,že jsem ti ublížil.Nechtěl jsem.Neuvědomil jsem si,že mi budeš takhle chybět.Doufám,že mi odpustíš a budeš jenom má.Co nejdřív za tebou přijedu.Měj se krásně.Ahoj tvůj Kuba.Mtr.
V té chvíli bych vám jí přála vidět.
Úplně se rozzářila.Po tvářích jí stále plynuly slzy,ale tentokrát štěstí.
Ale hlavní věc co se stala je,že vyskočila z okna.Chvíli padala,ale pak…….vzlétla.
Vrátili se jí křídla.Konečně si uvědomila,jakou sílu má láska zabalená do obyčejně smsky.
Chvíli si prohlížela svoje nově narostlý křídla,ale pak se hned rozletěla za Kubou.
Neměla je ještě tak silná,ale popoháněla jí láska.Všechno stálo při ní.Měsíc jí svítil na cestu.Vítr jí pomáhal udržet se lehce ve vzduchu.
Za chvilku byla u něj.
Když přiletěla k jeho domu,lehce se třásla vzrušením.
Zazvonila a čekala.
Nejdříve se nic neděla,ale pak uslyšela kroky.
Dveře se pomalu otevřely a v nich stál ON.
Okamžitě ho políbila.Divil se co tady dělá,že jí zrovna napsal a neni to ani půlhodiny a ona mu stojí před dveřmi.
Řekla mu,že je to jedno.Ať se nesnaží nějak na to přijít.Protože:
„LÁSKA I HORY PŘENÁŠÍ“