• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Skutečné vítězství

autor: Gorgy

Úvod:Chtěl bych ted vypravět o přiběhu který se mi stal a neovlivnil jen poslednich 26 dní ale hádám že i mé myšlení a budoucí život.O svém šedém životě jsem už napsal dost na to aby mne polovina literu zatratila,takže nemá smysl něco připisovat.Ovšem ted se něco změnilo a jak mužete hadat dle kategorie tak jde samozřejmě o lásku proto si prosím přečtěte tuto povídku a okomentujte ji.

Začalo to dost nezvykle jel jsem na sraz hraču jedne hry.Měli jsme se sejít v brně.Sraz byl plánovany už dlouho dopředu.Učastnici byli celkem 4,nebudu sem psat jejich jmena ale jen přezdivky a to se stejneho duvodu proč sem nedam svoje jmeno.Protože jmenem člověku všichni nadavaji a tak chce raději mezi přateli přezdivku.
Tedy členove srazu jsme byli ja-což je relativně logické,mio-stary kamoš 14 let,aila-shodou okolností jediná holka co tu hru hraje a bulisek toho jsem jako jediného viděl už dříve.Na jednom srazu kam jsme shodou nahod dorazili jen my dva.
Cesta ubihala pomalu.Neuvěřitelně jsem se těšil na setkání s těmi lidmi.Byli při mě i nejtežších dobách.A to se cení.
KDyž jsem po dvouhodinové cestě dorazil do brna rozhledl jsem se po nadraži.A zrak mi utkvěl na jedné dívce.Nevím proč ostatní ji ignorovali.Možná podle jejich pohledu hezká nebyla ale mne fascinovala od prvního okamžiku.Byla o něco nižší než já dlouhe tmavé vlasy a bryle.
Z mého pozorného pozorování mne vytrhly až muj mozek ktery jako by mi poručil ,,Tak už zavolej ostatním nebo tu chceš cely den stát“.
Vytáhl jsem mobil a dle planu vytočil ailino číslo.A v tom se stalo něco překvapivého.
I přes to že se kolem tlačily zástupy lidí jsem pořád nespustil oko z té dívky.V tom to přišlo když mobil začal vyzvánět tak to zvedla ona.Hned jsme se poznali a ja miřil k ni.
V mém mozku se najednou mihlo neuvěřitelne množstvi otazek.Jak je tohle možné?Ovšem začal mě skličovat strach jako obvykle Nevytečou mi nervy?Což se v mém připadě stávalo dost často.
,,Ahoj“pozdravil jsem.
,,Zdar“ uslyšel jsem za svymi zady.
Přímo zamnou stál mio.Toho jsem odhadl vzhledově dobře.Obtloustvy vysoky kratke vlasty dalši popis je zbytečny.
,,Tak kluci jdeme naproti tomu buliskovi ne“to jsem opět slyšel ailu poprvé naživo ale ten hlas bych poznal kdykoliv.Cele to byl neuvěřitelně podivny pocit.
Se starou vojnou buliskem jsme se už potkal takže nebylo pro me překvapeni že byl o 5 let starši než ja.
Cely den probíhal užasně.Vlastně patřil k nejlepším v mém životě.Ale potom jsme se po užasnem dnu museli rozloučit.
Stali jsme na nastupišti a nikomu nebylo moc do řeči.Věděli jsem že se uvidim až za dlouhou dobu pokud vůbec někdy.

Vlak uháněl krajinou.Zapadalo slunce a ja jen pasivně pozoroval krajinu.Ve skutečnosti jsem se nemohl zbavit myšlenek na ni.Byla jiná než všechny ostatní jaké jsem kdy poznal.Toužil jsem ji znovu vidět.Klidně jen jednou ale…nešlo to.

Doma
Opět jsem zasedl ke kompu a spojil se s učastniky srazu.Chvili jsme probirali stav atd ale už jsem se nemohl zbavit toho že mio k aile taky něco citi a kamaradstvi to asi nebude.

Noc byla bezesna.Nemohl jsem se zbavit dvou myšlenek.Strachu že když ji řeknu co k ni citim zatrati mě a toho že když to neudělam ja tak to dřive nebo později uděla on.
Tehdy jsem si uvědomil pravdu kterou jsem před sebou celou dobu tajil.A to že ji naprosto bezezně miluju a nevzdám se ji za žadnych okolností.
Druhy den rano se jen potvrdily me obavy. Mio mi vše přiznal a ja taky. Prosil mě at do přištiho srazu nic neřikal slibil jsem mu to ale…ale nevěděl jsem jestli je to kdy možné.
Ted bych rad něco řekl:A to že jsem nikdy nebyl k nikomu upřimny cely muj život se skladal ze systematickych lži ale to se mělo změnit.
Ten den jsem to ještě vydržel neříct ale bylo mi jasne že dva měsíce to prostě nepujde.
Po další probdělé noci jsem si řekl že nemám co ztratit.Přeposlal jsem cely rozhovor s miem a vypl obrazovku protože jsme si nebyl jisty odpovědi.
Po chvili jsem opět v sobě našel odvahu k tomu se podívat a odpověd mi naladu přiliš nezvedla. Nerad bych psal přiliš detailu o mem stavu bližicimu se nervovemu zhrouceni takže ten večer raději přeskočím.
Ani nevím jak ale nakonec jsem slyšel dvě nejkrasnější slova jaka člověk v životě může slyšet a to ,,Miluju tě”.
A ted par slov zavěrem.
Všichni to chorobni špioni ktere kolem sebe mam se mě ptaji proč?Proč se ti proboha libi holka se kterou se můžeš vidět jednou za měsíc?
Takovym jsem nikdy neodpověděl.Nerozuměli by tomu jsou tojen povrchní hlupáci.Když někoho člověk skutečně miluje tak je jedno jak se daleko.Možná mi tewd do komentařů nekdo bude psát že je smutné nemoci s ní být ale…Bez utrpení není krása a bez krásy není utrpení tyto věci patří k sobě a nikdo je od sebe nedostane.
Možna jsem si zvolil špatně.Možná nerozumě.Ale jinak to nešlo tuto povídku jsem napsal abych všem naivním pošetilcům ukazal pravdu.