• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Šance.Šance na život

Autor: Čoki

Jdeš za ní. Neznáš její důvody.Nevíš.Netušíš.Jen tě zajímá proč.Proč se tak zachovala.Dala se na scestí.Kradla.Ano. A ty jsi ji viděl.Vše jsi viděl.Díval ses na ni a nic jsi neudělal.Ni slovem neupozornil.Ohromen něčím, co bylo silnější než ty.Ohromen člověkem.

Tři rohlíky platí u pokladny.Však konzerva zmizela v kapse dlouhého kabátu dlouho před pokladnou.Nechat být.Kolik nepravostí se na světě děje.Vždyť to byla ta nejmenší. Stejně Tě udivilo.Mladá žena, či spíše dívka. Neměla by stát a nedej bože schovávat do kapsy věci docela u jiného regálu. Voňavky, šperky,či jiné pro mladou generaci zajímavé věcičky.

Ještě zvedáš hlavu, snažíš se dohlédnout a neztratit ji v davu lidí.Mizí ve dveřích.Je pryč. Nebude čekat.Neví. Platíš a ve tmě hledáš svůj vůz.Našel jsi jej. Stojíš vždy na stejném místě. Ne, nezdá se ti to.Je chladno, zima zalézá pod kůži i kabát.Rychle naložit a domů.Domů? Do prázdného bytu.

Jakýsi „bezďák“ sedí vedle mého autíčka na obrubníku.Ještě aby mu tak něco udělal.Pravda auto má nejlepší roky za sebou,ale ty jej potřebuješ.Ale vždyť ! Poznáváš.Ta dívka jenž před chvílí utkvěla v mysli tvé.Dvě varianty se ti nabízejí.Projít bez povšimnutí, nebo.Víš, dobře víš, že ty si vybereš tu složitější.Ale tu , kterou ti určuje osud a tvé vnitřní já.

Skloněná nad jídlem nevnímá kroky Tvé.Zdravíš s otázkou, proč . Udiveně zvedá hlavu. Proč zrovna tobě by měla říkat. Cokoli říkat.Jen jakýsi postarší chlápek.Ty ona moc dobře zná.Takových vnucujících se zná plno.Tak proč tobě. Lidské osudy tě zajímají.Co má ona s tím společné. Co ji přinutilo krást?Beznaděj, víra.Snaha přežít.Dlouhá historie.Jak má vědět zda se snažíš pomoci,slovem ,skutkem, či jen zneužíváš situace. Zprvu nechápe.Usedáš vedle ní na studený beton.Pokouší se stát.Odejde. Prosíš ať neodchází.Ať zůstane.Nejistě zase usedá. Stejně jít není kam.Není místa na zemi kde by mohla s klidem spočinout.Pokradmu tě sleduje,zkoumá.

Práci, jen nemá práci, a s tím je vše spojené.Podchody a nádraží jsou ložnicí její.Tam skládá hlavu svou.V zimě, chladu, nečasu.

Pomalu slova derou se z jejích úst.Jak smutná, krutá,nespravedlivá, ale přece se snahou žít. Vážně žít.

Celé dětství tráví v dětském domově.Nerozumí si s lidmi kolem, nechápou ji.Je kdes jinde.Jediný milující člověk, který ji zůstal, umřel před pár měsíci.Nikdo není poblíž, nikdo ni slovem neporadí jak dál.Je dospělá.Již dva měsíce co musela opustit to co jí nahrazovalo domov.Domov? Nemá žádný. Je dívka světa.Nastaly neskutečně těžké dny.Na smrt? Na tu nepomyslela nikdy.No přece jen jednou .ale rychle zavrhla.Věří, doufá, práci, najde domov svůj.Svůj nový domov.Hledá práci, však dnes, jí tak málo je.Sem tam jen na pár hodin. Pak ráda, že si může koupit něco víc.Cos potřebného.

I v té tmě vidíš smutek v jejích očích ale přesto naději.Naději za zítřek.Velké odhodlání prát se se životem.

Říkáš jí svůj nápad, jen svou myšlenku.Vstává, otáčí se k tobě.Víte oba, že tohle je naprosto šílený nápad. Ano tu reakci jsi mohl čekat. Copak to lze nabídnout teplou postel v bytě tvém.nevěří ještě. Svou postel.Jen její bude. Netoužíš po ženě, toužíš po člověku. Snažíš se ji přesvědčit, že pozná , že více se doví, až poznáte jeden druhého.Samota je zlá. Samota bolí.Prosíš ať vyslechne.

Nemůžeš jí nabídnout peníze. Nejsou nazbyt.Nemůžeš jí dát přepych, bezstarostnost.Budeš se muset více otáčet.Přesto ji prosíš.Třeba jen zkusit jít. Nabízíš jen střechu nad hlavou.Střechu a snahu pomoci žít. Dlouhé minuty stojí.Mlčky stojí. I tobě již došly slova.Netroufáš si byť se jen pohnout.Pak slyšíš její rozhodnutí. Třebas bude litovat, stále se strachem, kývne. Život může okusit další list.

Netuší proč ,ale zkusí ti věřit.Tak vidíš. Je to vzájemné.Třebas i ty budeš litovat.Však neřešíš.Cítíš a vnímáš.Ta dívka čistou a velkou duši má.Nechceš,nepřeješ si ,aby ji tenhle svět dostal do spárů svých.Zažil jsi podobné .Aby se ztratila ve velkoměstě . Pomůžeš, ano víš to.Tím pomůžeš především sobě.

Vracíš se domů z práce.Ano, i tahle varianta nastat může, přemýšlíš.Otevřeš dveře bytu a on je prázdný, jen holé zdi. Ale víš že to stvoření, u tebe doma, je docela jiné. Jiný člověk. Příjemný pocit zaplavuje mysl tvou.Ona tě vítá na prahu bytu.Ona.Její velký úsměv. Co stalo se říkáš si.proč ten potutelný úsměv na jejích rtech.

Jakési jídlo voní nádherně z kuchyně.Šikovný, slušný, mladý člověk se vyklubal z téhle dívenky.Jsi rád, oba jste rádi.Mladý člověk, který chce být.Chce dokázat že i slušnost a milé chování má dnes šanci růst a žít.

Cos stalo se.Poznáváš to v očích jejích. Pak sdělí ti radostnou událost. Má práci, zítra nastupuje.

Ne svého otce nikdy nepoznala, neviděla.Bere tvou ruku do svých jemných dlaní. Netouží po tom. Našla to co přinesl osud.Ty jsi její táta.

Navzájem si stíráte slzy štěstí.