• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Krásná noc

Autor: Gábi Hewson-Hayes

V sousedství řve kohout. Je hrozné horko a večer kolem desáté byla bouřka. Zase. A zase budou záplavy.
Povzdechl si. Ještěže v blízkosti domu nemá žádnou řeku. To, že ostatní třeba ano mu bylo v celku jedno. Byl až moc zaneprázdněn svými starostmi, než aby se soustředil na jiné.
Ještě před pár lety by to ale bylo trošku jinak. Měl rodinu a vůbec mu nevadilo, že mu táhne na padesátku. Měl ženu, se kterou si představoval, že zestárne a dvě děti. Co víc si přát?
Všechno to ale vlastně začalo tím, že dovolili s manželkou, aby jejich jedenáctiletá holčička odjela na letní tábor. Byla to akce s téměř padesátiletou tradicí, navíc jely i holky od sousedů (od těch druhých, ne od těch, kterým řval kohout, jako by ho na nože brali) a znal jednoho z vedoucích … Přesto se jeho Adélka utopila v přehradě. To jeho manželku značně vykolejilo a zjevně jí to otevřelo oči. Došlo jí, že ten krásný atlet, kterého si vzala se změnil v devadesát kilo vážící cosi a okruh jeho zájmu se scvrkl na fotbal, F1 a kamarády. Jediné, co ji drželo doma byla nejmladší dcera.
Od té doby, co byla manželka pryč nejednou litoval, že ani jednou za život nenavštívil posilovnu.
Jeho starší dcera s rodiči nebydlela od jejích osmnácti let. Našla si přítele, který byl synem jeho kamaráda, takže nemusel být neklidný a věděl, že on se mu o ni postará. Zvrat však přišel před pár dny, kdy mu jeho milovaná dcera volala, že se odstěhovala z bytu, co sdílela se svým přítelem a že se do měsíce chystá odletět do USA. To bylo moc, jedna z posledních kapek. Byl zvyklý, že se za ním jeho dceruška občas zastavila, což teď nebude možné.
Dnes se v práci málem zabil. Pracuje na stavbě a dnes na něj málem spadla cihla. Vlastně by stačilo, kdyby se pro tu pet láhev vody sklonil o půl minuty později a skoro jistě by bylo po něm. Ale co. Vadilo by to někomu? Myslel si, že rozhodně ne. Vypadalo to, jakože měl z pekla štěstí, ale to těžko říct, protože se na něj nepřestala lepit smůla. Když došel z práce, tak zlikvidoval mikrovlnnou troubu, co kupoval s manželkou den po návratu z dovolené. Pamatoval si to. Stejně jako tu dovolenou. Byla to totiž první dovolená s jejich mladší dcerkou.
Zase ten kohout. Ale ne jen on. Slyšel, jako by někdo chodil po schodech, vedoucích od vchodových dveří ven na příjezdovou cestu. Bylo to pár schodů, dřevěných schodů a často vypozoroval, že k němu jde pošťák nebo podobný otrava. Jednoduše to vždycky uslyšel.
Vyletěl z postele rychlostí kulového blesku. Věděl, kdo to je. Jistě ty neposlušné děti z ulice, o které se jejich rodiče prostě nestarají. On by tedy nikdy rozhodně nenechal svoje dcerušky běhat za tmy o půl jedné v noci po venku jako nějaké bezdomovce nebo tuláky. Vlastně se mu to stávalo často, že ho takhle rušili.
Na chodbě se ve tmě málem zase zabil, jak se rozespalý potácel a neviděl na cestu. Nakonec se mu jakoby zázrakem povedlo najít klíče a taky vymyslet pár doopravdy ostrých nadávek, co na ty parchanty bude řvát. Vždyť už skoro spal!
Vyřítil se ven a už se chystal otevřít pusu, protože skutečně uviděl od jeho domu párek utíkajících teenagerů, ale zase ji zavřel. Místo toho obrátil oči k obloze. Byl asi úplněk, protože měsíc se zdál být neuvěřitelně veliký a kolem něj nesměje pomrkávaly hvězdy, jako by se bály, aby Lunu nesesadily z postu nejvýraznějšího bodu oblohy.
Nevěděl, jak dlouho tam tak stál celý dojatý krásou noci a nabíral do plic noční letní vzduch. Byl rád, že mu ta ciha nespadla na hlavu.

***********
*********
******
***
*

„Umění žít, je vědět, jak vychutnávat malé radosti a nést velká břemena.“
– William Hazlitt