• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Trojpohled

autor: Otke

Jméno. Zaměstnání. Adresa. Automobil. Rodina. Zvyky. Záliby…  Pomalu si pročítám kolonky v emailu, který mi právě přišel, a uznale pokyvuji hlavou. „X“ je detailista. Je radost pro něj pracovat. Pryč jsou časy, kdy jsem byl seznámen pouze se jménem oběti a všechno ostatní jsem musel zjišťovat sám. Týdny, někdy i měsíce únavného sledování, focení a zapisování. Teď jsou od toho jiní. Já jenom zmáčknu spoušť.

„Hele, takhle už to dál nejde. Ten bastard pořád dělá problémy. Čmuchá všude okolo, sbírá důkazy, vyhazuje naše policajty. Na úplatky padne pěknej balík, a když je teď náčelníkem tenhle hajzl, tak to je, jak kdybychom ty prachy házeli do kanálu! Ten chlap musí pryč.“ „Hm, tak dobře, zařídím to.“ Položím mobil na stůl, dám ohřát vodu na kávu a otevřu svůj notebook. Jméno. Zaměstnání. Adresa…

Ta otravná věc si prostě nedá pokoj. Vždyť je teprve sedm hodin ráno! Nojo, já vím, že už musím do práce, ale nejradši bych ten zpropadenej budík rozmlátil na malinkatý kousíčky a spal až do oběda. Dlouze zívnu a přinutím se vstát z postele. Manželka je samozřejmě v kuchyni a dělá dětem snídani. Dám jí pusu, nasnídám se a vypiju kafe. Jsem tak unavený, že rozhovor s ní ani s dětmi vůbec nevnímám. Popřeju všem hezký den, nasednu do auta a odeberu se do práce.

S obvyklou péčí zkontroluju svoji oblíbenou pušku. Optika je v pořádku. Pro jistotu si s sebou vezmu ještě automatickou pistoli pro případnou konfrontaci zblízka. Nejspíš ji nebudu potřebovat, ale člověk hold nikdy neví. Autem s falešnou poznávací značkou dojedu na předem vyhlídnuté místo. Výtah nejezdí, což se v budově jako je tahle dalo očekávat. Se supěním vyšlapu po schodech do třetího patra, sundám ze zad batoh a začnu zaměřovat pušku na vchod protější budovy. Je to hospoda.

Myslím si, že hoši odvedli dobrou práci. Na to, jak je těžký se k tomu chlapovi dostat, toho zjistili požehnaně. Zabít ho už teď snad nebude problém. V práci to samozřejmě nepůjde, jen blázen by naběh na stanici a oddělal policejního náčelníka. Při cestě tam nebo zpátky by to taky bylo zbytečně složitý. Šlo by to přes jeho rodinu, ale zabíjet manželku a děti je nežádoucí. Ne, nejlepší bude sejmout ho pěkně na dálku. Však „Y“ už si poradí. Je na něj spoleh.

Ach jo, to byl zase den. Samý papírování a vybavování se s imbecilama a venku přitom běhá fůra svobodnejch grázlů, vybíraj výpalný, prodávaj drogy a kasírujou prostitutky. Ještě, že je čtvrtek a můžu si jít s kámošema trošku provětrat hlavu. Postěžovat si, probrat ženský, fotbal a tak. Při příchodu do hospody mě lehce zamrazí v zádech. Podezřívavě se rozhlédnu kolem, ale to už na mě volají kámoši od našeho obvyklého stolu. Usměju se na ně, dojdu si na bar pro pivo a přisednu si k nim.

Tak už je vevnitř. Původně jsem ho chtěl sejmout už při příchodu, ale pak jsem si řek, že to bude jednodušší, až když bude z hospody odcházet. Bude lehce opilej, bude mít dobrou náladu, takže bude daleko míň obezřetnej. Však taky když do tý hospody vcházel, rozhlížel se kolem jak vyplašená srnka. K čertu s policajtským instinktem. Stejně mu bude k ničemu.

Je jedenáct večer. Pomalu budou zavírat. „Y“ už je určitě jak na trní. Já ostatně taky, takže si jdu udělat další kafe. S horkým šálkem jdu na balkón a dám si cigaretu na uklidnění. Pak si sednu k notebooku a netrpělivě poklepávám prsty do stolu. „Tak se mějte chlapi, už musím padat, stará by mě zabila, kdybych přišel pozdě. Bylo to s váma fajn, dobře jsme pokecali, ale už vážně musím letět.“ Dopiju pivo, kývnu na servírku, zaplatím účet a zvedám se k odchodu. Vylezu z hospody ven na chodník a rychlou chůzí vyrazím k domovu. Znovu mě divně zamrazí v zádech, otočím se a najednou všechno kolem pohltí tma. Poslední co se mi mihne před očima, je kovový odlesk v okně protější budovy.

Šlo to až podezřele snadno. V poklidu rozmontuju pušku, složím ji do batohu a podstatně svižněji než při příchodu sejdu ze schodů. Před příjezdem zběsile houkající policejní kordony už jsem pohodlně rozvalený na sedadle svého auta. Doma se osprchuju, potom si pustím hudbu, sednu si k počítači a odešlu zprávu „Subjekt odstraněn.“