• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Jak zbavit svého manžela milenky?

autor: Blanka

Jaruška i Ivoš jsou manžely již více jak třicet let a oba jsou narozeni ve znamení velmi citlivého Raka.
Člověk by řekl, že když spolu žijí dva zrozenci stejného znamení, mělo by to fungovat nejlépe. Ale opak je pravdou, dva Raci mají do vzájemné symbiozy daleko. A pokud se mezi takové temperamenty vetře sedmihlavá saň nazvaná tchýně, je o zábavu postaráno!

Ale vezmeme to od začátku. Jaruška se poznala s Ivošem v době studií a ještě v té době se museli vzít. Prý byli více jak opatrní, podle jejich slov a proto bylo Jarce dopřáno prožít šťastný den svatební s ženichem vyvoleným z vyvolených, s krásným princem z pohádky. Všechny holky jí záviděly! Jenom ten bílý kůň nějak chyběl, místo něho přišla tchýně.

Krátce po sňatku se mladí se odstěhovali do domečku v Pardubicích. Jarka věděla, že budou bydlet společně s milovanou maminkou svého manžela, ale reálná skutečnost se jejím představám nepodobala ani v nejhorším snu. Mladá žena, do této chvíle žijící idylickým vesnickým životem v Českém ráji a toužící po městském životě, okamžikem přestěhování začala prožívat jedno velké smutné překvapení za druhým.

Nejhorší snad bylo zjištění, že její nový domov je vlastně místem, kde nesmí sama za sebe a dle svého svobodného rozhodnutí udělat nic a že o všem se musí radit s maminkou, vládkyní všeho vesmíru! Netušila také, že kromě kuchyně, koupelny a toalety bude společné i ostatní. Do ložnice maminka vstupovala kdy se jí zachtělo a nehodlala respektovat soukromý prostor mladých manželů. Ivoš se ocitl v nové roli a netušil, že se stane mezičlánkem mezi novomanželkou a maminkou. Nevěděl, jak se chovat, neuměl si poradit a situace řešil v okamžiku nátlaku z jedné či druhé strany tím, že se stal mrtvým broukem. Nedělalo to však dobře ani mamince ani manželce. Maminka přitvrzovala ve svém snažení o manipulaci a manželka byla čím dál nešťastnější.

Uteklo hodně let, jejich syn byl už na základní škole a stav jejich manželství visel na vlásku. Ivoš utíkal do náruče milenek, Jarka si našla milence. Odejít zpátky domů na vesnici nechtěla a i když tvrdila, že Ivoše nenávidí, zůstávala s ním a trpěla, protože ho nikdy milovat nepřestala. Ale ani on jí.
Překulilo se další pár roků, z Jarušky se postupně stávala zralá lehce obtloustlá žena a z Ivoše unavený, postarší a prošedivělý muž. I nebezpečí zvané tchyně bylo zažehnáno, protože naštěstí pro Jarušku nebyla nesmrtelná. Jejich manželství se dostalo do určitého pravidelného režimu, kolísalo jako na houpačce. Občas se dostávalo nahoru a pak zákonitě muselo i dolů.

Po studené zimě přichází obvykle jaro a v tu dobu Jarka otevřela manželův email tak jako tisíckrát před tím a najednou zjistila, že mu píše nějaké mladá žena. Nazývá ho Ivošku, zlatíčko …. ,,to je vůl“ zašeptala poměrně nahlas Jaruš. ,,Vždyť ví, že mám přístup do jeho emailu s jeho svolením …. co to má znamenat??? Ježíši, on má milenku!!!???“ Křičelo to někde uvnitř její duše a vztek lomcoval s jejím tělem! Vnitřní hlas pokračoval: ,,na dědka leze jaro ….. tvrdí, jak mě miluje a kdo ví, komu to ještě říká!!! Saaaakraaaa!!!“ Když ji první křeč leknutí opustila, napadlo jí zjistit něco více o té ženě. A proto se rozhodla vytvořit novou internetovou adresu fiktivního kamaráda Ivoše a té dotyčné napsala email.

,, Dobrý den krásko, jak se máte? Můj kamarád Ivoš o Vás pěje ódy a tak jsem se rozhodl Vás poznat a pozvat na kávu či na nějaký lepší drink.Vymohl jsem od něho email a chci se vás zeptat, jestli souhlasíte?“ A podepsala se jako Jirka.
Hned druhý den přišla odpověď: ,,Milý Jirko, je mi velkým potěšením číst Vaše řádky a moc ráda bych Vás poznala a také ráda se s Vámi setkám. Nemohl byste mi zaslat nějakou svou fotografii? Napište kdy a kde byste se chtěl setkat. Eva.“

To byl hnací moment k tomu, aby Jarka zvedla telefon a zavolala mi. ,, Hele, Blani …. potřebuji pomoct. Můžeme se vidět? “ ,, Zítra v šest v naší hospůdce.“ A sešli jsme se. Vykládala, brečela jako želva ….. že ta milenka je mrcha … jde s každým, ale určitě že je krásná, štíhlá a oduševnělá. … a kdo ví, co za kouzlo ještě vyzařuje! Přeci by její manžel neudržoval poměr jen tak s nějakou cuchtou! A navíc pracuje ve je z Foxconnu, tam přeci nejsou žádné slušné ženské, ale samé jednoduché báby! Běžela její fantazie z uražené ješitnosti! ,, Hele Jarko, vždyť ty máš taky milence, tak ho nech na pokoji!“ Říkám jí s úsměvem na rtech. ,,Jo! Já můžu! On si to dovolit nesmí!“ Ozvala se Jarka s generálem v hlase.
,,Ty snad ještě po těch letech na něho žárlíš!? A co ode mne vlastně chceš?“ Říkám jí a už začínám tušit. Jaruška určitě vymýšlí nějakou nekalost.
Poslouchala jsem ji snad celou půlhodinu, chvíli jsem se smála, chvíli jsem jí chlácholila a pak mě napadlo se mou vizionářskou schopností na tu dotyčnou ,, podívat“. ,,Budeš překvapená, ale já ji vidím jako vyšší ženu, možná je stejně vysoká jako Ivoš a je o něco silnější, než jsi ty.Vedle Ivoše vypadá komicky. Jarka se nadechla a začala ze sebe sypat své postřehy: ,, Vždyť má pupek a je šedivý! Navíc je slepý a už potřebuje brýle! A že by paní byla silnější? To není možné, on má rád mladé a štíhlé.“ Řekla spiklenecky s jiskrami v očích Jarka. Uklidňovala jsem jí. ,,Nic nebývá tak horké, jak se uvaří a kdo ví, třeba to je jenom kolegyně z práce.“ ,, Kolegyně to je, ale nějaká moc důvěrná!“, vystartovala Jarka. „Ano tak spolu něco měli či mají, ale přeci tě to neohrozí!“ kousala jsem smíchy slova a uklidňovala její pošramocené sebevědomí.“ Pak mě napadlo se zeptat, co plánuje dál, jestli má něco vymyšleného, nebo jestli čeká na můj návrh.
,, Já nevím“, řekla, ,,vidět se s ní nemůžu, copak jsem chlap??? A ještě mám problém, ona chce mou fotku!“ To ve mně spustilo vlnu nezadržitelného smíchu …… ,, tvou fotku??? “ kuckala jsem písmenka a představovala jsem si její ubulený obličej jako fotografii nového zájemce o milenku jejího manžela. ,, neeee ….. samozřejmě že mou ne!“ ubezpečila mě. ,Mám nápad“, říkám ji. ,, v počítači mám nějakou starou fotografii kamaráda, když byl cirka před dvaceti lety na rybolovu někde ve Skandinávii. Je to hezký chlap a před dvaceti lety mu to ještě slušelo! Fotku dohledám a obratem zašlu.“ To byla vítězná věta a od té chvíle Jarka jenom zářila. Bylo to pod vlivem vzrůstajícího příjemného napětí, které nás šimralo pod bránicí. Spiklenecká nálada nás držela ještě pár dnů.
Miluji tyto situace, na legrace jsem jako stvořená! A tak jsem dohledala fotografii a ještě ten večer zaslala Jarce na email.,, No páni, ten by stál za hřích,“ rozplývala se Jarka nad fotografií. ,, Tak ty chceš zneuctít nastávajícího milence milenky svého manžela??“ Smála jsem se do telefonu Jarce.
Fotografii s průvodním dopisem zaslala Evě a čekala na odpověď, která přišla záhy:,, jste naprosto úžasný, dokonalý! Moc se mi líbíte, opravdu. A cestujete často? Co všechno Vás baví? Jsem volná každý den po třetí hodině, kdy se uvidíme?“

Email mi Jaruš přečetla do telefonu s dotazem, ,,co se situací dál? Toho chlapa máme jenom na obrázku.“ „ Ty se ptáš, co dál?“ Smála jsem se. ,, Oblékneš se za chlapa a půjdeš na rande. Viděla jsi kamaráda? Má knírek. Ale to ty zvládneš!!“ Naše nálada byla najednou neuvěřitelně silná plná bojového náboje a pocit soudržnosti nás obě spojoval: ,, něco vymyslím!“ rozhodla Jaruš další vývoj.

Druhý den mi volala, abych se u ní zastavila v práci a hned mezi dveřmi na mě vybafla: „ představ si, Ivoš přišel včera z hospody nacamranej a náladu měl takovou nějakou povídavou. Prý za ním včera přišla jeho spolupracovnice Evička a ptala se ho, komu prý o ní vykládal. Říkal mi: „čučel jsem jako trubka! A aby toho nebylo málo, Eva mě zavedla k sobě do kanceláře a ukazovala mi fotku takovýho hnusnýho rybáře. Jaru, kdybys ho viděla! Frajer jeden! A to mi ještě vykládala, že je pozvaná na rande a jak tam půjde a že se docela těší! No Jaru, co bys tomu řekla, nevíš o tom něco?“ Ivoš se prý na ní podíval rentgenovým pohledem a Jarka musela zahrát dokonalé divadlo. „ Co na mě tak zíráš? Jak bych se to asi tak mohla dozvědět? Já tu tvoji Evu přece neznám!“ Přesvědčovala manžela a měla co dělat, aby se neprozradila.
Jaruš si s Evou jako potencionální milenec domluvila rande a počítala s tím, že tam půjde o půl hodiny dříve, prohlédne si jí a pak odejde. A to se povedlo. Při odchodu z restaurace mi zavolala: „Blani, viděla jsi to dobře. Je mladší, blonďatá, prdelatá, je jí pěkný kus!“ Jarce stouplo po této zkušenosti sebevědomí. „ Víš, já mu jí přeji!!! Dobře mu tak! …… Blani, …….no to by byla dvojka! ….. S ní by nikam nešel, protože by se za ní styděl, …… vždyť ona je větší než on!“ Zajíkala se mezi slovy smíchem a z jejího hlasu bylo jasně slyšet její škodolibá radost. Představení se uskutečnilo a teď se ještě neprozradit!

Další kolo přišlo asi za dva dny, kdy její manžel přišel opět opilý z hospody a ve své ojíněné náladě začal vykládat příběh kamarádky Evy, jak jí odloudil nějaký rybář a že se s ním už baví jen napůl a pak se Jarky najednou zeptal: „ Ty hele, nevíš o tom něco? Nenastražila jsi ty emaily ty sama?“ A ostře se jí při tom díval do očí. ,, Nejsi padlej na hlavu?“ Zeptala se Jarka ,aby odvrátila hrozící nebezpečí prozrazení. „ Já jenom, že mi spousta věcí nesedí …“ konstatoval zvadle Ivoš.

Je to už hodně let zpátky a dnes mohu konstatovat, že naše snažení účel spolnilo, s Evou se rozešli a Ivoš nakonec na nic nepřišel. Jenom my dvě s s kamarádkou máme na co s úsměvem vzpomínat a čemu se zasmát.