• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Odpusť mi

Stojím na prorezivělém balkoně a zamyšlená se dívám k nebi. K tvému novému domovu….

Ano je to přesně rok, co jsem ti oznámila, že jsem těhotná. Zázrak, řekl jsi tenkrát.Chytil jsi mě kolem pasu, tak pevně, jak to jen umíš ty a tvé sametové rty se stále nebezpečně přibližovali k mým.Byli stále blíž a blíž.
Oslavoval jsi, oslavoval, ale za jakou cenu? Ve 23:20 jsi sedli za volant krvavě červenýho auta. Byla chladná noc a v tvém těle byl příměl alkoholu.Přestože silnice vedla rovně, ty jsi kličkoval a pak…………………..pak z nenádání se přibližuješ k modrému vozu, jste si stále blíž, blíž docela blizoučko, jako sme si byli mi před několika hodinami.
Plechová těla se vášnivě objali,ty a ta žena ste si byli neuvěřitelně blízko. Nejednou telefonát z nemocnice, že mám jít identifikovat mrtvého. Zdrcená volám ti na tvůj telefon,ale ty jsi ho nezvedal. Vydám se tedy vstříc studené nemocnici. Doktor ve středním věku mě beze slov zavede na patalogii.Projdeme několik lůžek, pak mě doktor u jednoho zastaví a odkryje bílé prostěradlo a pod ním…pod ním ležíš ty, vypadal jako by jsi spal, jen tvá opálená barva jaksi vymizela.Zhroutila jsem se. Protože jsi mě zradil. Slibil jsi mi, že nás nikdy neopustíš, že spolu všechno zvádneme! Ten lékař si mě zavolal a řekl mi pravdu, řekl mi o tvých několika skleničkách a taky mi pověděl, kdo seděl v tom druhém autě – jeho těhotná přítelkyně. Připadala jsem si jako vrah a znova se zhroutila. Týden jsem si poležela v nemocnici a odmítala s kýmkoliv komunikovat, chtěla jsem za tebou, chtěla jsem, aby sme ty já a naše dítě byli spolu.Ale ten doktor mě našel ve sprše s podřiznutými žílami, všechno kolem bylo červené jako tvoje proklaté auto, jako tvá krev zředěná alkoholem! Objal mě, ale pevněji, než jsi to dělával ty. V tu chvíli jsem si uvědomila, že musím žít, že nemám právo si vzít život, bohužel bylo pozdě zachránit našeho syna, ano byl to kluk,ale teď je tam stebou. Rozbrečela jsem se a rozloučila se s Tebou a naším malým Samuelem. Neměla jsem právo mu nedovolit dostat se na svět, stejně jako ty jsi neměl právo zabít tu ženu a její dítě!

Tak stojím na tom prorezivělém bálkoně, ale nejsem tam sama vedle mě stojí ten doktor, společně prohlížíme fotky, trháme je a hážeme vztříc temné noci.Je přesně 23:20. Odpusť mi.