• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Eswarah III

autor: Emis

Večeře byla skromná, hrachová kaše s chlebem. Ale Eswarah se najedla a neměla si nač stěžovat, ani nechtěla. Doma taky nikdy nemívali žádné prvotřídní hostiny. Ale zdálo se, že některým to nebylo moc po chuti. Mágové v nich však vzbuzovali respekt, snad i trochu strach, a tak zůstalo jen u rozhořčeného, ale tichého mumlání.
Když už většina dojedla, ozvalo se zacinkání a hlavy všech přítomných se otočily ke stolu, kde seděli čarodějové. Eswarah nechápala, na koho se všichni dívají, ale pak uviděla, že jeden z mágů stojí. Vlastně jedna. Byla to čarodějka, tak malá, že jí stůl sahal sotva k ramenům.
„Nebudu vás tu zdržovat nudnými a táhlými proslovy. Chci zde jen přivítat všechny nové studenty. A samozřejmě zdravím i ty, se kterými jsme se už viděli,“ dodala. „Přeji vám příjemný a úspěšný rok.“
Ozval se bouřlivý potlesk a pak se studenti začali ze síně trousit v menších i větších skupinkách. Eswarah se zvedla a hledala v proudech budoucích mágů Ness. Nakonec ji uviděla, jak na ni čeká u dveří.
„Díky, že jsi na mě počkala, asi bych se tu ztratila,“ řekla upřímně Eswarah.
Ness se usmála a řekla: „Tak jdeme, ať se na zítřek pořádně vyspíme.“ A obě dívky se vydaly kamennými chodbami ke svým pokojíkům. Eswarah se snažila zapamatovat si cestu, aby už příště trefila sama. Nebylo to nakonec tak složité a po pár minutách chůze se zastavily u jedněch z řady dveří.
„Tady bydlím já,“ řekla Ness, „tvůj pokoj je o dvoje dveře dál, na stejné straně.“
„Díky. A dobrou,“ popřála jí Eswarah a sama vešla do svého pokojíku.
* * *
Tu noc se jí zdál prapodivný sen. Ocitla se uprostřed temného lesa. Byla noc a ona šla mezi temnými stromy někam pryč. Najednou obloha nad lesem začala jakoby hořet. Kolem bylo cítit magii, nad špičkami stromů létaly ohnivé střely z jedné i z druhé strany. Vyšla z lesa a ocitla se na louce. Bylo tam na tisíce lidí a pár čarodějů a čarodějek. Někteří chránili svými kouzly ostatní lidi, zbytek vysílal salvy střel přes les na druhou stranu. Jeden si jí všiml a poslal kouzlo proti ní. Eswarah zavřela oči. Nic se ale nestalo, něco to kouzlo odrazilo stranou. Otočila se a uviděla jakéhosi mladíka. Měl černé husté vlasy a byl jí nějak povědomý, i když si byla jistá, že ho ještě nikdy neviděla. Náhle ji jako blesk z čistého nebe zasáhla bolest. Zmítala se v křečích, křičela a házela sebou ze strany na stranu. Bylo to nesnesitelné. V hlavě cítila nářek, žal a smutek tisíců lidí. Pak už si pamatovala jen plameny, které vyplnily celé její vědomí.
Probudila se, zpocená a vyděšená. Ten sen se jí vůbec nelíbil, cítila nebezpečí, strach. Bylo to děsivé a hrozivě temné. Co to mělo znamenat? Nechápala nic.
»Eswarah, stalo se něco?« ozval se jemný hlas. Ashar!
»Ashare! Zdálo se mi něco hrozného…« řekla a převyprávěla mu všechno, co se jí zdálo.
Jednorožec se na chvíli odmlčel.
»Jsem si jistý, že to nebyl obyčejný sen. Někdy se stává, že se sny týkají místa, kde se zrovna nacházíš.«
»Ty myslíš, že by se to mohlo týkat téhle školy?« zeptala se Eswarah vyděšeně.
»Možná, je dost pravděpodobné. Může to znamenat něco, co se buď už stalo, anebo, a to by mohlo být ještě horší, teprve stane. Nebo taky obojí.«
Ashar se na chvíli odmlčel, ale pak pokračoval. »A je tu ještě jedna možnost. Někdo se mohl postarat o to, že se ti něco takového bude zdát. Měla by sis dávat pozor.«
»Chceš říct…« Eswarah zamrazilo.
»Nechci říct nic, jen to, že si musíš uvědomit, že svět magie je nebezpečný a temný. Kouzla nejsou nic spravedlivého a čestného, jsou taková, jaká je chce mít mág. Jen čarodějové rozhodují, jaká jejich magie bude. Toto umění je staré jako tento svět, je součástí přírody a ta také není spravedlivá. Je to divoká moc a mág ji musí umět zkrotit, jinak si podmaní ona jeho. To si pamatuj, je nebezpečná. Musíš se s ní naučit zacházet, jinak jsi ztracená. A já s tebou.«
Dívka zvážněla. Do téhle chvíle si neuvědomovala, jaký může svět magie být. Teď začala uvažovat, jestli udělala dobře, že odešla. Chvíli o tom ještě přemýšlela, ale pak upadla do neklidného spánku. Naštěstí se jí už nic nezdálo.
Probudil ji lehký dotyk na rameni. Otevřela oči a uviděla Ness.
„Vstávej, za čtvrt hodiny je snídaně,“ řekla.
Eswarah se zvedla, oblékla a obě se vydaly na snídani. Eswarah cestou přemýšlela, jestli jí má říct o tom snu, ale rozhodla se, že si to nechá pro sebe. Ashar ji varoval, ať si dává pozor. Pak si vzpomněla na to, co jí nabídla ta holohlavá čarodějka. Co to mělo znamenat? Tenhle nový svět se jí přestával líbit. Byl až moc temný a nebezpečný. Ale teď už nemohla vycouvat, musela tu výzvu přijmout.
Snídaně byla opět velice skromná, chléb se sýrem a mléko. Což zase vyvolalo nespokojené mumlání některých studentů.
Ozvalo se zacinkání a hlavy všech se zvedly.
„Přeji všem dobré ráno a úspěšný den. Chtěla bych poprosit nové studenty, aby po snídani zůstali zde. Děkuji,“ řekla ta malá čarodějka a posadila se. Po chvíli se síň vyprázdnila a Eswarah se rozhlédla kolem. Sedět zůstalo kolem dvaceti mladých lidí, většinou chlapci. Někteří mlčky seděli, někteří se zvědavě rozhlíželi kolem a jiní ještě potichu spílali zdejší kuchyni.
„Tak, zdá se, že už jste všichni po snídani,“ promluvila opět drobná čarodějka. Šepot ustal a hlavy všech se na ni otočily s výrazem napjatého očekávání.
„Pojďte, prosím, za mnou,“ řekla a vykročila směrem ke dveřím, ostatní vyšli s patřičným odstupem za ní. Asi nebyl nikdo, kdo by necítil auru moci, kterou vyzařovala. Snad i lidé bez magického nadání by si nemohli nevšimnout té energie.
Vyšli z hradu a začali sestupovat z útesu. Kráčeli prosvětleným lesíkem dolů po pěšince, stejnou cestou, kterou Eswarah přišla. Viděla kolem sebe tázavé a zmatené pohledy, každý se snažil zjistit, kam je vlastně vedou. Sama ale nevěděla o nic víc.
Zastavili se na kraji jednoho cípu lesa, který zasahoval až téměř k úpatí útesu. Zmatení studenti se obrátili na čarodějku. Ta se usmála.
„Tak, jsme tady. Asi vás zajímá, proč jsem vás sem zavedla.“ Všichni přikývli.
„Všichni jste museli projít tímto lesem,“ ukázala k temným stromům. „Byla to zkouška. Ten, kdo by neměl patřičné magické nadání, by z něj nevyšel živý.“ Po téhle větě zavládlo naprosté ticho. Eswarah si uvědomila, jak blízko byla hrozivé, černé smrti. Zachvěla se. Pomyšlení, že tihle lidé by ji klidně nechali zemřít, jí otřáslo. Ale… byli to vlastně ještě lidé?
„Ale vy jste přežili. Tím jste udělali první krok na své cestě k ovládnutí magického potenciálu, který je v každém z vás. Dnes uděláte druhý.“ Všechny přejela pátravým pohledem a každému pohlédla do očí.
„Soustřeďte své myšlenky a s pomocí magie udělejte něco, co jasně ukáže, že jste ji skutečně použili.“
„Jak ale máme udělat kouzlo, když neznáme žádná magická slova?“ zeptal se drze jeden mladík. Čarodějka se k němu obrátila.
„K magii nepotřebuješ žádná slova, skuteční mágové nepotřebují mluvit. Jestli myslíš, že to nezvládneš, řekni.“
Mladík se urazil a zjevně se rozhodl dokázat té čarodějce, že to dokáže. Eswarah se rozhlédla kolem. Všichni se soustředili, zahlédla kousek opodál Ness, jak sedí na zemi a mračí se. Sama ale vůbec netušila, co má dělat.
»Ashare, pomoc!« zavolala.
»Co se děje?« ozval se jednorožec. Eswarah mu překotně vyložila, co se děje.
»Co mám dělat? Pomoz mi!« prosila úpěnlivě.
»Mohl bych, ale neudělám to,« řekl po chvíli.
»Proč?«
»Mohu ti s tím pomoct, ale kdybych to udělal, ve skutečnosti bych ti nepomohl. Musíš to zvládnout sama. Musíš se sama naučit ovládat tu moc, kterou máš. Navíc si odvykni, že ti budu se vším pomáhat. Nejsem tvoje chůva.«
To Eswarah docela urazilo a rozhodla se tomu samozvanému vychovávateli dokázat, že ho opravdu nepotřebuje.
Rozhlédla se kolem a viděla, že některým už se kouzlo podařilo udělat. Viděla, jak zlatovlasá dívka klečí na zemi a pod jejími dlaněmi se rozvíjejí poupata květin. Očima našla Ness. Ta měla ve tváři naprosto soustředěný výraz. Chvíli se nic nedělo, ale pak se před ní začal vzduch vlnit. Eswarah přimhouřila oči, aby lépe rozeznala, co to je. Ze začátku to vypadalo jako beztvarý dým. Postupně však začínal nabývat konkrétnějších tvarů a nakonec se před Ness vznášela postava. Byla stěží vidět, ale byla tam. Vypadalo to jako nějaký přízrak. Ještě okamžik tam jen tak levitoval a pak se rozplynul stejně nenadále, jako se objevil.
Všichni zírali na nehybnou sedící postavu bělovlasé útlé dívky. Drobná čarodějka k ní poklekla. Eswarah neviděla ani neslyšela, co jí řekla, viděla jen, že Ness přikývla. Čarodějka se zvedla a řekla:
„Vidíte, že to není nemožné. Někteří z vás už to mají za sebou, pro ty ostatní by měli být tito studenti příkladem a důkazem, že to dokáží také.“
Eswarah se snažila soustředit, ale nevěděla na co, nevěděla, co by měla udělat. Zkoušela jako někteří přilákat nějaké zvíře nebo aspoň rozevřít okvětní lístky květin, ale nešlo jí to. Skoro všichni už něco dokázali.
»Eswarah, poslouchej mě,« ozval se Ashar.
»Já myslela, že mi nepomáháš.« prohodila kysele.
»To je jen rada, tímhle ti nijak nepomáhám. Musíš udělat něco ty sama, nemůžeš jen napodobovat ostatní. Musíš do toho kouzla vložit vlastní osobnost, kousek sebe. Jen tak můžeš vytvořit kouzlo, použitím vlastní síly, propojením svého nitra se svou mocí.«
Eswarah už začínala být zoufalá, vůbec netušila, jak to má udělat. Zavřela oči a zaťala dlaně. Soustředila své myšlenky na jedinou věc, použít magii. Ale pořád se nic nedělo. Začínala na sebe mít vztek, přece nezůstane jediná, kterou odsud vyprovodí. Už okolo sebe nic nevnímala, cítila jen vlastní zlobu. Sevřela dlaně v pěst. Najednou v nich ucítila teplo, které tam být nemělo. Rozevřela je a zároveň otevřela oči. Z dlaní jí vyšlehly plameny, vylétly vysoko nad její hlavu, kde se spojily v jediný ohnivý jazyk. Ale plameny měly tvar, tvar elegantního ohnivého ptáka. Zakroužil nad její hlavou, vyletěl vysoko do oblak, že ho skoro nebylo vidět, a pak se vrhl střemhlav dolů přímo na Eswarah. Z lesa se ozvalo divoké zaržání a pták se těsně nad její hlavou rozplynul v prach, který se kolem dívčiny postavy pomalu snesl k zemi.
Kolem se rozprostřelo ticho. Všichni stáli a v němém úžasu zírali na černovlasou dívku. Kromě čarodějky. Ta na ni naopak pohlížela s neproniknutelným výrazem v obličeji.