• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Zeoret I.

Autor: Johoo

,,Kate,vstávej,“odněkud z dálky se ozval tichý hlas„jdeme nakupovat!“
„Nakupovat?!“ Zakřičela Kate a vystřelila z postele. Ta se ihned složila do módu křesla. Praktické a šetřící místem, jak říká reklama.
„Jasně, je sobota a jdeme do Nolinu.“ Řekla jí máma a začala rozčesávat její dlouhé, zacuchané vlasy.
„Do Nolinu? Vždyť si říkala, že je tam všechno drahé a tvrdila jsi, že se tam necítíš dobře.“
„To sice ano, ale dnes máš narozeniny a já chci, aby se ti dnes splnilo všechno, co si přeješ.“ prohlásila a dala tím najevo, že se o tom dál odmítá bavit
„No jo, mám narozeniny.“ Pomyslela si Kate.V zamyšlení se začala oblékat a ušklíbla se.
„Tak si to pořádně užiju!“
<——————————————————————————————————>
Když byla nachystaná, sjeli výtahem na recepci. Bydlela s mámou v hotelu Lorion.
Neměli vlastní byt a tak jim mámina kamarádka sehnala apartmá v hotelu, kde pracovala. V recepci si zavolali taxi a jeli hlavní ulicí do centra. Zeoret bylo město plné barev, skla a hlavně různých dopravních prostředků.
Jeli ve žlutém taxíku. Vlastně jeli není ten vhodný výraz, spíš se vznášeli. Všechny vozy měli na podvozku zvláštní tlakové polštáře, které je nadnášeli. Městem se takhle pohybovaly nejen osobní automobily, ale i autobusy, kamiony i celé vlakové soupravy. Někteří lidé jezdili na motorkách, ale chudší vstva vlastnila staré automobily, které jezdili po zemi, pod ostatní dopravou.
Jejich taxík se ale vznášel, a obratně se vyhýbal ucpaným ulicím a čtvrtím města. Mířili přímo k budově, vznešeně se tyčící nad Zeoretem.
Kolem Nolinu bylo plno důležitých budov, jakou byla i budova Hlavního Soudu, ale i domy celebrit. Před nimi stály pestrobarevně se lesknoucí limuzíny.
U každého domu stála fontánka na zahrádce nebo v soukromém parčíku.
Po delší cestě luxusní čtvrtí konečně dorazili před Nolin.
Vysoká, štíhlá budova obchodního centra zastínila letní slunce. Pod ní chodilo plno turistů různých ras, i obchodníků a managerů.
Kate s mámou prošla desítky obchodů, což jim zabralo celé dopoledne. Zamířili i do zlatnictví a obchodů s drahými kameny, kde se lesklo plno konfliktních diamantů. Teď už se však za konfliktní považovat nemuseli. Z nalezišť byly odvezeny před opravdu mnoha lety a až teď se začaly volně prodávat. Když byla Kate absolutně unavená, zamířili do jedné z několika prvotřídních restaurací.
Když si našli hezký stůl pod palmou u voliéry s papoušky, přijel k nim CAS. Robot kuchař a číšník. Měl lidské rysy, ale ruce měl poněkud zvláštní. Od lokte po zápěstí měl něco jako zásobník, kde měl různé kuchařské nástroje a pomůcky.Ty ze zásobníku vyjely, kdykoli byli potřeba.
Takto vybavený kuchař byl lepší a levnější než člověk, a tak byl v mnoha restauracích náhradníkem lidských kuchařů.
„Dám si špagety Galór a CocaColu.“ Objednala si Kate.
Za chvíli přijel CAS s připraveným jídlem a jedním z otvíráku místo palce otevřel láhev Coly.
Kate se dala do jídla. Máma ji pozorovala a občas se jen zeptala na otázky typu : „A co by jsi chtěla k narozeninám?“ nebo „Jsou ty špagety dobré?“ a Kate jen něco huhlala s plnou pusou pikantní omáčky na špagetách.
Nakupováním strávili celý zbytek odpoledne a nic by nezkazilo krásný den víc, než….
„ZLODĚJ!“Ozývali se výkřiky mezi houkáním alarmu a řinčením skla.
„Chyťte ho!“ Z tajného hlídacího střediska vyběhlo pět postav. Kate je zahlédla jen letmo, ale hned věděla, že to rozhodně nebudou lidé……