• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Bublina (1.)

Autor: Pansy.xo

Natěšením sem se třásla. Konečně na chvíli odejdu z domu. Od rodičů, otravných sourozenců. Zpátky na zem mě snesl náš hlučný domovní zvonek. Leknutím jsem vyskočila a pořádně jsem se praštila do hlavy. Musela jsem si v duchu pořádně zanadávat – přeci jenom, ještě pořád jsem doma. Myslím, že naše schody jsem ještě nikdy tak rychle neseběhla. Stejně prudce jsem otevřela dveře. Při pohledu na kupu mých kamarádu jsem se zatřásla radostí.

„Za chvíli jsem tu, jenom si skočím pro kufr!“ zavolala jsem s úsměvem někam směrem ke dveřím. Prošla jsem chodbou a na konci jsem se zděšeně zastavila. Moji reakci zřejmě zaregistroval Matt. „Hodláš si s sebou přestěhovat celej pokoj?!“ řekl to takovým tónem, že jsem opravdu nevěděla, jestli to myslí vážně nebo ne. Po chvilce tichého a nevěřícněho koukání na můj opravdu gigantický kufr se rozesmál a s neskrývanou škodolibostí, že už mě zase uvedl do rozpaků ho popadl.

„Abysme se vůbec do toho auta vešli!“ prohlásila kysele Valerie. Jenom těžko jsem si mohla myslet, že to není žárlivost. Pro sebe jsem se pobaveně ušklíbla, ale můj výraz se okamžitě změnil, když jsem si vzpomněla, že tu nestojí 3 auta, jak bylo dříve domluveno, ale jenom dvě. Komentovala jsem to s jistou nejistotou v hlase “ Kde je Lyndsyno auto?“ načež se mi dostalo odpovědí, že Lyndsay musela dojet ještě pro Maggie. Hluboce jsem si oddechla. Když jsem zaregistrovala, že Matt už můj milovaný kufřík úspěšně dotáhl do auta, slastně jsem si oddechla, rozoučila s rodiči – samozřejmě jsem musela slíbit miliony věcí aby mě na tu Erikovu chatu pustili – a radostně se rozběhla k autu, nechavajíce za sebou ten úžasně nudný a stereotypní život. Naskočila jsem do staré oktávie za Mattem, Valerií, Frankem a Leelou. Ta se s rachotem rozjela.

*To ale Freya ještě neví, že její cesta bude úplně jiná než předpokládala. Plná strastí a zbytečných nadějí. Neví, jak jí bude ten, vlastně stereotypní život, tak chybět.*

Pansy.xo