• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Bublina II.

Autor: Pansy.xo

Na dlouhé cestě – kdy mi bylo velice špatně od žaludku – jsme se snažili rozptýlit všemi možnými aktivitami ( a to i těmi nesmyslnými), jako je například ‚kdo déle vydrží mlčet‘ – což Leele moc nešlo a nebo jsme jenom hecovali Franka, kterému se chtělo dost na záchod, že to vyrží. Vím, vypadá to jako kdyby to ani nebyli čerství maturanti, ale desetiletá děcka. Nýbrž účel zabavit se to bohatě splnilo. Nikdo z nás si ani neuvědomil, že už jsme dávno na místě.

„Ježiš mě je blbě!“ zanaříkala Valerie, načež probudila spící Leelu. Matt, jako řidič – tudíž nejspolehlivější z nás – jenom protočil oči v sloup. Zastavila jsem se a nechápavě se podívala na Valerii.Koukala ne zrovna vesele kolem. Pak jsem to pochopila. Ta chata byla uprostřed lesa! Mě, jako nejbojácnějšímu člověkovi ze všech zde přítomných, se udělal obrovský knedlík v krku. „To snad Erik udělal schválně!“ vykřikla jsem na celou oblast, načež se mi má vlastní slova vrátila v ozvěně zpět.

„Ahoj!“ zvolal vesele Erik. Všichni jsme leknutím nadskočili. „Blbče.“ procedil mezi zuby Frank. Ale Erikovi to vrásky nedělalo. „Co vám všem je? Viděli jste ducha nebo co?“ rozesmál se. „Kde je ta skvělá chata, která je uprostřed vesnice, s bohatou přírodou?!“ vyslovila pomalu a zřetelně Valerie. Erik zvážněl. „No s tou bohatou přírodou to sedí ne? A to že je to uprostřed vesnice technicky vzato taky“ a nesměle ukázal k jednomu domu, co byl asi sto metrů daleko. Musela jsem se hoodně nahlas rozesmát. Zastavilo mě až hrozivé mručení Valerie „co je tu k smíchu?“.

Nádech, výdech. Uklidnila jsem se a začala pomalu vysvětlovat. „Co vám na to tak vadí? No bože, jsme uprostřed fakt divnýho lesa, ale co by se nám tu mohlo stát? Myslím, že každý máme potřebné věci – včetně alkoholu – které nám vydrží aspoň týden. Pak se může nakoupit!“ řekla jsem se zbytky smíchu v hlase. Všichni nakonec souhlasně pokrčili rameny a začali stěhovat svoje batohy. Já svůj lodní kufr.