• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Prokletý meč – díl 15. a 16.

autor: MCKejml

XV

Od toho incidentu byl Jirka pokaždé co nejdál od Michala, to, co se na náměstí stalo, dopálilo Jirku do takové míry, že mu nehodlal říct jediné slovo.

Dvojice si předtím ani nevšimla, že Jirka vytrhl ze země hůl, která zapříčinila to, že byli Michal s Terezou úplně mimo. Vážně by mě zajímalo, co se tehdy stalo, vypadalo to, jako by byli pod vlivem nějaké drogy.

Jízda metrem na Anděl byla nudná, tak jsem se rozhodl Michala s Terezou aspoň trochu proklepnout.

„Hele, Michale, nechceš mi teda říct, co se vám na tom náměstí stalo?“ zeptal jsem se.

„Já fakt nevím,“ prohlásil klidně. „V jeden moment se snažím odrazit Firena a potom se držím s Terezou.“ Vypadal, že to překvapilo i jeho samotného.

„Terezo – ty o tom nic nevíš?“

„No ne… Marek mě zranil a pak už mě držel Michal,“ řekla a pokrčila rameny.

Jak to vypadá, teď z nich nic nevydoluju. Buď si ze mě dělají srandu, nebo o tom doopravdy nic víc neví. Jasný je, že to vypadalo nepřirozeně a Jirka z toho byl právoplatně otrávený. Vždyť měl zálusk na Terezu stejně jako Michal.

„ANDĚL.“

„Tak jo, jdeme,“ řekl jsem a zvedl se ze sedadla.

Uprostřed nástupiště seděla na plechové rohoži skupinka elementalistů. Nebylo těžké poznat Aleše, Jakuba, Tomáše a Pepu.

S udiveným výrazem jsem se rozhlédl po nástupišti – takhle prázdné jsem ho ještě nikdy neviděl.

„Koukám, máte tu narváno, co?“ dělal jsem si legraci.

„Nazdar, Kamile,“ kývl Pepa.

„No konečně,“ usmál se Tomáš.

„Tak jaký to bylo na Václaváku?“ ptal se Kuba.

„Ani se neptej, pěknej bordel,“ utrousil Jirka směrem k Michalovi.

„Cože to?“

„Ale tak bylo tam hodně Hyperionovců a dokonce i sám Marek,“ snažil jsem se zachránit situaci.

„Jo, o Markovi jsme taky slyšeli. Nechápu to,“ řekl Tomáš.

Pokrčil jsem rameny. „Taky mohl bejt mrtvej, kdyby–“

Zastavil jsem se uprostřed slova a rozhlédl se, abych se nenápadně podíval na Jirku. Vypadal doopravdy naštvaný z toho, co se dnes stalo, nedivil bych se, kdyby teď vyndal Hyperion a třískl s ním o zem. Nejdřív ho přepadnou ve škole, potom se ukáže, že Hyperion může nést pouze on a nakonec vidí, jak to Michalovi s Terezou klape. Aby to nestačilo, Marek mu utekl před nosem. Jak by bylo mě, kdyby o mě takhle někdo mluvil?

„Kdybysme neměli takovou smůlu,“ dodal jsem.

„Tak to je škoda,“ plácnul se do dlaně Tomáš. „To my máme jiný parádní zážitky, Jakube, jen povídej,“ zazubil se.

„Hej… No já jsem strašně lehce přemoh’ Sharga. Prostě dva tři blesky, on to neubránil a utek‘,“ zamumlal Jakub.

„Aha, Aleši, koukám, že Černej Petr nevyšel na tebe,“ řekl Jirka.

„…To jo, no,“ zabručel Aleš.

„A jak je to možné?“ ptal jsem se.

„Já nevim,“ pohodil rukama Kuba, „od tý doby, co jsem vstřebal element toho bleskovýho, tak jsem asi lepší, těžko říct.“

Nevypadal, že by ho nějak Hyperion nakazil. „Tak to gratuluju,“ přikývl jsem.

„Jo a taky mě příště nezapomeň zavolat znovu do města, když pojedu domů,“ zasmál se Jakub.

„No, co jsem měl dělat,“ pokrčil jsem rameny. „Potřeboval jsem vás tam.“

„Jo, já vim, dělám si srandu,“ usmál se Jakub a koukl se pryč. „Pojedem‘ teda domů?“

„Vypadá to, že se Hyperion pro dnešek zklidnil… Po tom, co jsme tak vyklepali Kristýnu, Sharga, a ten zbytek…,“ řekl Tomáš.

„No, doufejme,“ kývl hlavou Pepa. „Ještě než se rozejdeme, stalo se něco zajímavého vám, Kamile?“

„To ani ne… Jenom snad, že Michal bojoval s Firenem, kterýho těsně porazil – já a Jirka jsme šli po Markovi. Ten dřív zranil Terezu–“

Společenstvo se snažila mému zběsilému vyprávění alespoň trochu porozumět. „No a pak se otočím a co nevidím? Michala s Terezou, jak se objímají.“

„Podívám se lépe a opravdu je nevidím,“ dodal Tomáš. Nástupiště se otřeslo smíchem.

„No, hele, oba byli zranění, a jak na ně svítila Michalova hůl, zaražená opodál v zemi, tak se jim všechno zahojilo. Ale jak říkám, oba byli mimo, dokud tu hůl – eh – neshodil vítr–“

Michal s Terezou se tvářili nechápavě; nejspíš i jim popisovaná scéna přišla neuvěřitelná.

Jirka na mě okamžitě zaostřil pohled. „Já ti dám vítr.“

„Jsem si zas‘ vzpomněl na Pítra Vítra–“ zasmál se Tomáš.

„Tu hůl jsem vyndal já,“ zamračil se Jirka.

Sevřel se mi žaludek. Co to dělá, sebevrah jeden? Snažím se za ním zahlazovat stopy a on vesele dupe dál.

„No dobře, no,“ dal jsem oči v sloup a rozhodil ruce. „Nechtěl jsem to říkat, aby to nevypadalo blbě. Kdyby jí Jirka nevyndal, zůstali byste tam možná navždycky. Já jsem bojoval s Markem a nemoh‘ jsem.“

Jirka zmlkl. Mohla to být pravda a on to nemohl zpochybnit. Michal se na něj otočil a chystal se něco říct, čekal jsem, že se do sebe pustí.

„Pokud to je takhle, tak ti, Jirko, děkuju,“ kývl na něj.

„Tak ti Jirko, pěkně děkuju,“ zažertoval Tomáš. „ ‚bych nechtěl, aby mi takovej pěknej moment někdo překazil.“

V duchu jsem si řekl, co je to ten Tomáš za debila.

„Tak jo, fajn, takže Pepo, koho jste potkali z těch Hyperionovců, co známe?“ snažil jsem se zamluvit problém.

„Kristýnu Rosenkranzovou, nebo jak se jmenuje, a Sharga. Dál tam byli ti různí Hyperionovi následovníci. Někteří obrnění, jiní v černých hábitech nebo bojových oblecích, různě. Drtivá většina byli stejné typy jako ti, co zaútočili na školu. A kdo bojoval proti vám?“

„Marek, a potom vaši staří známí – Firen a Magmaros.“

Pepa mávnul rukou. „To je škoda, že jsem tam nebyl. Viď, Jirko?“

„Magmaros mě pěkně prohnal, parchant. Neměli jsme se rozdělovat,“ nadzvedl obočí.

Michal přikývl. „Taky nám píchli elementalisti z ulice – na Václaváku byla spousta Hyperionovců, tak jsme proti nim aspoň nešli sami.“

„To mi povídej. I nám pomáhalo pár lidí, ale šlo spíš o policii, se kterou jsme se pečlivě probíjeli areálem,“ řekl Pepa.

„A hele, Martina, nebo Lukáše jste tam náhodou neviděli?“ zeptal jsem se.

„To vůbec,“ zakroutil hlavou Kuba. „Je fakt ne.“

To, že se jeden z silných Hyperionových elementalistů celou dobu neobjevil, byla záhada. U Lukáše platí to samé, pořád mi v hlavě zní to jeho kázání před Alešovým panelákem.

Metro na Lužiny vjelo do stanice. „Takže v sobotu ráno u školy. Zatím se mějte,“ rozloučil jsem se a vstoupil do vlaku.

XVI

Doma jsem zapnul televizi a nedočkavě čekal na zprávy kanálu 24, jak okomentují boje po Praze. Doufal jsem také, že se zmobilizuje nějaká armádní organizace, aby Prahu zajistila.

Předtím ale bylo potřeba si ještě něco vyřídit s pár členy Společenstva.

Zapnul jsem komunikační program a prohlédl si seznam připojených. Mezi spoustou známých jmen byl i Mike, Corosian, Scalpelexis(Pepa) a Jakubisko. Kdo se skrýval pod poslední přezdívkou, snad není třeba vysvětlovat.

Rozhodl jsem se nejdřív napsat právě jemu – třeba zjistím něco o jeho novém elementu.

MC_Kejml(17:46):

Nazdar

Jakubisko(17:47):

Cau

MC_Kejml(17:47):

Tak jak ti to slo s tim novym elementem? Pepa neco rikal, kdyz nam volal

Jakubisko(17:47):

Pohoda 🙂 Jak jsem porazil toho bleskovyho, tak mi to asi nak fakt pomohlo.

MC_Kejml(17:49):

Tak fajn. A co jinak, stalo se tam něco zvlastniho?

Jakubisko(17:49):

Bylo to tam chaoticky ale jinak vlastne nic moc

Tak takhle z něj nic nedostanu. Musím to z něj holt vydolovat.

MC_Kejml(17:49):

Ale ne, myslim spis jak jste bojovali. Jak si ved Tomas?

Jakubisko(17:49):

Jako vzdycky, v pohode:)

MC_Kejml(17:50):

A Ales?

Jakubisko(17:50):

Toho jsem moc nesledoval, ale asi dobre. Ja jsem spis byl celou dobu s Pepou.

MC_Kejml(17:50):

Tak mi povez neco o Pepovi 😛

Jakubisko(17:50):

Vim ze Pepa bojoval s Kristynou, ale vubec mu to neslo.

MC_Kejml(17:50):

Jak to myslis, neslo? To ho tolik porazela?

Jakubisko(17:50):

No to taky, Tomas mu musel pomahat, aby vubec neco ubojoval –.–

Takže je to přesně tak, jak jsem myslel. Rozdělovat bratry, kteří si spolu v bitvě vedou tak dobře, to už nikdy neudělám.

MC_Kejml(17:50):

Jsem si myslel. Jirkovi to totiz taky nijak moc nebojovalo, tak jsem chtel vedet, jestli je to tak i s Pepou.

Jakubisko(17:50): 🙁 nejspis jo mno

A vtom jsem si vzpomněl na jednu scénu na hradě. Když jsem porazil Terora, viděl jsem za ním Jakuba! Úplně mi to vypadlo…

MC_Kejml(17:48):

Co se da delat. Jo, napadla me jedna vec, co sem ti zapomnel rict.

Kejml(17:48):

Pamatujes na boj na hrade?

Jakubisko(17:48):

jj

MC_Kejml(17:48):

Hned jak sem porazil Terora, videl jsem te stat za nim se sekerou. Cos tam delal?

Jakubisko(17:48):

Coze???

Kejml(17:48):

No proste když Teror umrel, tak jsi za nim stal a drzel jsi sekeru nad hlavou.

Jakubisko(17:48):

Coze :/ Ja jsem se vzpamatoval az chvili po tom cos ho oddelal

Jakubisko(17:48):

Asi to ze chcipnul nas nak vylecilo 🙂

MC_Kejml(17:48):

No, je to divny. Ale to je jedno, rekni mi něco o tvym novym elementu.

Jakubisko(17:48):

A co bys chtel vedet? 😛

MC_Kejml(17:48):

No vsecko ^^ jak se ti s nim bojuje, jestli neco novyho, a hlavne, jestli nejses nejak ovladlej Hyperionem.

Jakubisko(17:49):

Tak bojuje se dobre, hlavne kouzla se zlepsily. To s Hyperionem moc nechapu.

MC_Kejml(17:49):

Tak ti to zkusim nejak popsat, jak to myslim. Kdyz jsi tehdy vstrebal element toho bleskovyho Hyperionovce, tak jestli jsi od ty doby necitil, ze bys treba radsi sel s Markem, proste nejakou zmenu presvedceni, chapes ne

Jakubisko(17:49):

Jasne, chapu, ale to vubec. Porad sem s vama, ne? 🙂

Jakubisko(17:49):

A proc se ptas, kvuli Markovi?

MC_Kejml(17:49):

Presne tak

Jakubisko(17:49):

Aha tak to ne 🙂

Téměř ve stejnou chvíli mi od Jirky a Michala přišly dvě zprávy s předmětem, jejichž diametrálně odlišný obsah jsem dopředu ani zdaleka nevytušil. Vezmu je popořadě – takže začnu s Jirkou.

Corosian(17:51):

Czs

MC_Kejml(17:51):

Caf

Corosian(17:51):

Hele myslis, ze to Tereze a Michalovi muze vydrzet?

MC_Kejml(17:51):

To ja nevim, ale Michal je v tom az po usi a Tereze to zatim nijak nevadi. Podle me by jim to mohlo vyjit.

Corosian(17:51):

Tak to rad slysim, protoze uz na ni seru ^^

Vidím dobře? Jirka už neusiluje o jedinou dívku ve Společenstvu?

MC_Kejml(17:51):

Coze? Tak to koukam, a co najednou?

Corosian(17:52):

Jo, je to divny 🙂 Ale kaslu na nu, snad se najde v armade elementalistu naka jina obet :))

MC_Kejml(17:52):

Neblbni, nasim ukolem je hlavne ucit 🙂

Corosian(17:52):

! 😀 MC_Kejml(17:52):

Ne to, co myslis, woe 😀

Corosian(17:52):

:'( 😀 hele, tak se mej, letim na tenis, jen sem to chtel rict, abys to uz neresil. Tak zatim!

O to více vyzněl ironicky můj rozhovor s Michalem.

Mike(17:50):

Hele, zkus nejak promluvit s Jirkou o Tereze. Vypada to, ze uz me nak nemusi… pomooc :'(

MC_Kejml(17:51):

S tim asi tezko něco udelam, znas Jirku. Treba to tak jen vypada 🙂

Mike(17:51):

To doufam ..

MC_Kejml(17:54): Myslim, ze se Jirky obavat nemusis 🙂

Mike(17:54): Coze? Proc myslis?

MC_Kejml(17:54):

Intuice 😛 Holt uvidis sam 🙂