• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Maybe – Epilog

Autor: DeathStar

Tak a je to tu. Sedím v čekárně před branou, kterou střeží týpek se jménem Petr. V ruce žmoulám malý papírek (ano, bystřejší jistě pochopili, že jde o seznam otázek pro Boha) a čekám, kdy přijdu na řadu. Jak jsem se sem vlastně dostal? Pamatujete jak jsem si vytíral krev toho černocha z očí? Ten kripl měl AIDS. Do už tak narvané čekárny někdo vstoupil. Chvíli jsem doufal, že je to sám Bůh, přece jen nevím jestli vůbec dostanu příležitost si s ním promluvit, pár hříchu jsem za svůj život spáchal. Ve skutečnosti ale vešel Ted. Zamával jsem mu a on si sednul na židli hned vedle mě. „Čau, co ty tu děláš?“ zeptal jsem se překvapený, že ho vidím. „Konečně se mi to povedlo!“ „Povedlo co?“ nechápal jsem. „No spáchat sebevraždu přece!“ „Tys chtěl spáchat sebevraždu? Proč?“ „Proč asi? Že se ptáš zrovna ty.“ pravil nakvašeně. „Jak bych to měl proboha vědět?“ „Hej, vy tam, aspoň tady neberte jméno Pána do úst nadarmo!“ okřikl mě zřízenec se jménem Gabriel. „No jo sorry“ zavrčel jsem jeho směrem. „Počkej mělo to něco společnýho s tím co jsi nakreslil do písku?“ „No bingo, ti to ale trvalo.“ Chvíli jsme seděli mlčky a pozorovali jsme bandu hinduistů vstupovat do kabinky určené pro pohovory s Petrem. Tam se rozhodovalo o jejich osudu. Záblesk, vlna tepla, pach síry a pár mnichů bylo v trapu. Jo to je tak, když někdo netrefí tu správnou víru. „Jeff říkal, že od tebe slyšel divný zvuky“ řekl jsem, aby řeč nestála. „Jaký divný zvuky?“ „Třeba tříštění skla.“ „A jo to sem se chtěl oběsit na lustru. Nevydržel.“ „A to zvracení?“ zajímalo mě dál. „Prášky na spaní. Další fail.“ „Mlácení do zdi?“ „Zkoušel si někdy mlátit hlavou o zeď?“ „Ne.“ „Tak to ani nezkoušej, nezabiješ se tím“ „Ehm, tahle rada je tak trochu pasé, nemyslíš?“ „A jo no.“ „Zatloukal! Jste na řadě!“ „Tak mi drž palce“ řekl jsem Tedovi a vykročil jsem vstříc osudu. Sotva jsem vlezl dovnitř, starý chlápek mi oznámil: „Půjdeš do pekla, jen počkej na tu skupinku jehovistů, ať se ďábel nemusí tahat dvakrát.“ „Co, máš s tím nějaký problém?“ zeptal se mě naštvaně, když uviděl můj výraz. „Jo, chci mluvit s vaším vedoucím.“ „To by chtěli všichni synku, ted zmiz, zase tě zavolám. Jehovisti! Pojďte sem ať to máme z krku!“ „Já se odsud nehnu dokud si nepromluvím s Bohem!“ trval jsem na svém. „Kdo si myslíš, že jsi? Královna ze Sáby?“ rozlítil se chlápek. „To je v pohodě Petře, vezmu si ho na chvíli k sobě, stejně se nudím“ ozvalo se odkudsi zvrchu a Bůh si mě teleportoval k sobě. „Bud zdráv. Prej máš nějaký problém?“ „Na to seru, jako správnej fanoušek Deathstars půjdu do pekla rád. Spíš by mě zajímaly jiný věci“ řekl jsem a vytáhl můj list otázek. „Takže otázka číslo jedna: Kdo a hlavně proč dal někdo lopatku do záchranného člunu?“ „No přece aby jste si mohli vykopat hrob.“ „V moři?“ „Jo, ne všechno dává na světě smysl. Vem si třeba chemii, co vy jste si vymysleli za kraviny, jenom aby jste si všechno vysvětlili vědecky…“ „No dobře, otázka číslo dvě: když uškrtíš šmoulu, jakou bude mít barvu?“ „Tys propašoval hulení i do nebe? Máš ještě?“ „Ne, to je vážnej problém, jakou barvu teda bude mít?“ „Uškrcený šmoula zbělá, co tam máš dál?“ „Otázka číslo tři: Jak mohla uspět taková sračka jako je Lunetic?“ „Jo chlapče…jsou věci, kterým ani Bůh nerozumí.“ řekl a zasnil se dobře na dvě minuty. „No zřejmě to musela být, jak vy tomu říkáte, chyba v matrixu. Další dotaz. Per to do mě.“ „To je všechno, co jsem chtěl vědět. Můžu už do pekla? „Jistě, ale mám pro změnu dotaz na tebe.“ „Na mě? Není Bůh náhodou vševědoucí?“ „Ne jen vševidoucí, to je rozdíl, bohužel jsem byl jednu dobu poněkud zaneprázdněný…“ pronesl s výrazem, jako kdyby minimálně prožil závislost na heráku, nebo rovnou ošoustal Pannu Marii. „No co potřebuješ vědět?“ „Sledoval jsem napjatě osudy vás ztroskotanců, ale jedno jsem nepochytil. Co to ten Ted nakreslil do písku?“ „No spíš nakreslil a napsal…bylo tam: „Ted má herpes…“