• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Bezdomovci – část druhá

Autor: DeathStar

Převalil jsem se na bok a podíval na hodinky. Kruci je 9:56 a Tom mě
nevzbudil. Místo toho si dál chrápe jako mimino. Už dávno jsme měli
vyrazit na kolečko kolem popelnic. No co, nechám ho spát, včera šel sám
on, dnes já. Hodil jsem přes něj svoji deku a vydal se na cestu. Sníh
mi křupal pod nohama a připadával další. „Kurva to je kosa“ zaklel
jsem. Bezdomovci zimu zároveň nenávidí i milují. Sice dokáže být
nepříjemná, ale na druhou stranu uchovává jídlo déle čerstvé.
Jednoduše: větší kláda – více žrádla. Cestou jsem potkal Jednorukýho
Vencu. „Čau parde, prej máš pro mě nějakou horkou novinku“ „No čau,
skvělá příležitost pro tebe , ale má to jeden háček“ pronesl
zamyšleně. „No pokračuj“ pobídl jsem ho. „Znám jedno bezva teplý
místečko, kde bys mohl bydlet zadarmo.“ „Ale?“ „Ale je tam už jen flek
jen pro jednoho, navíc tam bydlí Svalouš Martin a víš jak se s Tomem
nesnášejí… „. „Hmm díky za nabídku, nicméně musím odmítnout, Tom je
jak můj vlastni bracha, vlastně je to jediný co mám“. „Jasně, ale
kdyby sis to rozmyslel, dej vědět“. Rozloučili jsme se a vyměnili
tipy, který popelnice jsou už vybraný. Dnes byla úroda dobrá. Lidi
pořád vyhazují cukroví od Vánoc. Batoh byl plný za chvilku, tak jsem
se vydal směr nádraží. Cestu mi zkřížila Šílená Beta, sice jsem ji
nenáviděl o něco mín než Tom, přesto to nebylo příjemné setkání.
„Ahoj, jak se má Tom?“ zeptala se jako vždycky. „Skvěle, právě si
užívá s Lenou, nebo to byla Dredka? No každopádně za to žádná z nich
neplatila“ rýpnul jsem si ošklivě, nicméně vím, že jí to nijak
neublíží, je zvyklá a stejně si to zaslouží. „Seš neskutečnej zmrd,
proklínám tě! At se ti vyplní tvoje nejhorší sen!“ zaječela divným
hlasem, jaký jsem u ní ještě neslyšel. Trošku jsem se lekl, tohle bylo
šílený i na Betu. Než jsem se oklepal z jejího záchvatu, zmizela kamsi
pryč. Vždycky moje poznámky ignorovala a vracela dvakrát horší, ale
ted už to asi nevydržela. Pro příště asi svoje jedovky vynechám, nejsem přece
zmrd. Na nádraží mi lidi zvedli náladu, sypali peníze jak oslíčci.
Dnes je třetího, takže mi je jasný, že si léčí svoje svědomí, protože
nesplnili novoroční předsevzetí. Rád jim poskytnu tu službu a přijmu
jejich peníze jako odpustky. Jeden špekoun mi věnoval celý pětikilo,
podle mýho předpokladu si pernamentku do fitka asi nakonec nekoupil. Moje
celková tržba činila sedm set třicet korun českých. Dost na to aby
jsme nemuseli žebrat celej týden. Cestou jsem nakoupil dražší vodku
než obvykle, dnes to s Tomem rozjedem ve velkým. Bágl naditej k
prasknutí pěkně tížil, nevýhoda osamělýho žebrání. Na našem
rybníku bruslily děti a hlasitě povykovaly. Budem je s Tomem muset
vystrašit, aby vypadly. S našema vousama a smradem to bude brnkačka.
Čtvrtá hodina skoro odbyla a Tom stále spal. To si dělá prdel? Zatřásl
jsem s ním a zařval mu do ucha „Vstávat ospalče“. Nic. Něco bylo
špatně. Tvář měl neuveřitelně bílou a jeho oči na mě mrtvolně zíraly.
„Ne, kurva, ne to nemůžeš“ zachvátilo mě zoufalství. Začal jsem ho
fackovat a nemohl jsem přestat. Ne dokud se neprobudí. To nemůže být
pravda. Probuď se! Zařval jsem, až ptáci poplašeně vzlétli ze stromu
Vzdal jsem to. Svalil jsem se vedle jeho mrtvého těla a nahmatal
flašku vodky. Prázdná byla během několika sekund. Ale stejně mi
nepomůže od bolesti….