Zabij mě miláčku
Autor: PoeziGirl
Zabij mě miláčku, ale nebodej příliš silně!
Nožem zajeď pod mou teplou kůži a špičkou se dotkni té zelené čáry pod ní.
Stiskni pevně nůž a zaryj špičku do údolí žil.
Nebodej však příliš silně!
Tento čin se dá provést i šetrně, s láskou v očích a něžnými gesty.
Čím víc zaryješ, tím větší mám chuť si najít další nůž a bodnout ti ho přímo do srdce.
Chvíli si s ním hrát před tvýma očima a pak znovu bodnout do živé rány.
Třeba by tě to ani nebolelo.
Třeba bys to ani necítil.
Nebo bys to cítil a společně se svou bolestí a svým ublížením, bys mi jedním jediným gestem probodl ruku.
Nebodej však příliš silně!
Podívám se na tebe a ty koukáš před sebe s blaženým úsměvem na rtech. Jako kdyby ses mstil za všechno, co ti kdy provedli.
Kapičky mé krve ti tečou po ruce. Nevnímáš.
Dalším gestem znovu přitlačíš, ale v tom případě nepočítej s tím, že odtáhnu svůj nůž.
Bodnu.
Ty můžeš také bodnout, ale nebodej příliš silně, nemusela bych to přežít a kdybych věděla, že se blížím ke konci, zaryla bych svůj nůž do tebe co nejhlouběji by to šlo.
A teprve potom bych si uvědomila, jak moc tě miluju.
Ale vyhrát jsem přece musela, ne?
