Dojem
Autor: zelená víla
Seděla jsem dnes v čekárně u lékaře.
Seděla jsem a pozorovala ty paní , co čekaly se mnou, listovala jsem časopisy.
Otevřely se dveře a vešla „dáma“. Dokonale oblečená, dokonale nalíčená, “ dokonale“ usměvavá.
Posadila se naproti mě a věděla o své poutavosti.
Mě zaujala svým pohledem, který vě mně vyvolával spoustu zvláštních myšlenek.
Všechny jsme dělaly totéž, čekaly.
Otevřely se dveře a tiše přišla mladá slečna se psem. Všechny jsme na ni upřely své pohledy a zjistily jsme, že je slepá.
Zvedla jsem se, pozdravila jí a navedla ji k sedačce, posadily jsme se.
A čekaly dál.
Najednou se zvedla “ dokonalá“ paní, přistoupila k té mladé slečně a začala na ni křičet.
“ Nemáte tu s tím psem co dělat!!! jsem alergická,………………………………!!!!Běžte okamžitě pryč!!!
Překvapeně jsem se na dámu dívala a slečnu jsem více než automaticky chytla za ruku.
A praštila jsem do stolu … lekla jsem se sama sebe a stihla jsem jen říci “ DOST!!! “
Najednou klid, všechny přestaly listovat časopisy, všechny na nás vyslaly upřené pohledy.
Sestře jsem posléze nahlásila dva termíny přeobjednání.
Čekárnu za pohledu všech opouštěly dvě ženy a jeden pes.
Byl jediný, kdo měl radost.
Venku mi slečna “ jen “ řekla: “ Snad příště se zadaří“.
A odešla…
Stála jsem na chodníku a dívala se za ní. Viděla a vnímala jsem , jak tápe.
Tápala jsem i já.
Hledala jsem sama v sobě omluvu pro tu „dámu“. Hledala jsem sama v sobě klid.
Když máme vše, oči, ruce, nohy, smysly,.. jsme za dámy.
Když nám něco málo chybí, jsme chudáci.Pro ty ostatní.
Když nám něco málo chybí a zároveň máme něco víc, štveme tím okolí.
Pro ty “ dámy“, co nemají respektu pro jiné, nikdy nebudete dámy, jen sbíráte odlesk od těch, kterým něco chybí, ale o to mají víc.
A já prosím o lidskost…
