• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Jak jsem si obarvila vlasy na modro…

Autor: Andělská holka

Vykračovala si davem a všimla si spousty vytřeštěných očí, které na ni ustavičně, možná nepochopeně, zíraly. Usmála se sama sobě. Měla opravdu radost, a tak to z ní vyzařovalo, že to zvědavě vyhlížející lidi zaregistrovali. Ještě včera byla brunetka, a nikdo na ni takhle nekoukal, jakoby byla předtím neviditelná.

„No ta má teda kuráž jít ven s modrou barvou vlasů! A ještě se tak šťastně usmívá, snad si o sobě myslí, že je kdoví co! Té by ten úsměv pohasl hned, jak by se podívala na zprávy! Konec světa se blíží!“ Zařvala přes celou zastávku věčně pesimistická ženská.

„Souhlasím,“ okamžitě zareagovala paní, která se nikdy neodvázala. „To je hrůza, že se někdo vůbec odváží, neboť s tímhle se ukázat veřejnosti?! Skandál. Uznala bych, kdyby byla z cirkusu, ale jak vidím, tak ta k nám přišla odněkud z Pluta. Její maminka z ní musí mít radost! Živit ufona!“

„A vidíte to její sebevědomí? Ten pyšný nosánek, jenž se obrací k nebi?! Kde to nabrala? Asi doma nemají zrcadla, co?! Stačí se na ni podívat a dělá se mi špatně!“ Špitla dvacítka se shrbenými rameny, mastnými vlasy a vzhledem neandrtálce.

„Z profesionálního hlediska soudím, že dotyčná osoba má co dočinění s drogami. Zajisté má špatné výsledky ve škole, pokud na nějaké škole vůbec ještě je, bezpochyby využívá svůj volný čas jen na barvení vlasů, nočních obchůzkách a vyjednávání ceny heroinu.“ Řekl přemoudřelý nezaměstnaný muž, jehož už na základní škole neměl nikdo rád, poněvadž všem učitelům lezl do určitých partií, a pro jedničky si chodil s čokoládou v ruce, do níž byly samozřejmě vloženy „pozornosti“ ve formě papírků s mnoha čísly.

„Zato já, dámy a pánové, si myslím, že je to skvělá a chytrá holka dělající rodičům radost. Určitě je to smíšek a všem lidem v nouzi pomůže. Egocentrická? Ona?! V žádném případě! Podívejte na ten úsměv na rtech! S každým by si určitě hned začala povídat, kamarádská povaha z ní přímo svítí. Kdyby stál opodál bezdomovec, nepochybuji, že by mu přispěla nějakou tou částkou. Podle délky a rychlosti kroku je velice průbojná. A poněvadž se mnou chodí do třídy na gymnáziu, vím, že vše, co jsem řekla, je pravda.“

NĚKDO MÍRNĚ ZRUDL, NĚKDO SE OTOČIL A ODKRÁČEL, NĚKDO DĚLAL, ŽE NIC NESLYŠEL, ALE SLYŠELI TO VŠICHNI, NIKDO SI Z TOHO VŠAK NEVZAL PONAUČENÍ. V NEJBLIŽŠÍCH MINUTÁCH NA HOLKU S MODRÝMI VLASY KAŽDÝ ZAPOMNĚL…