Povídky, romány, fejetony, pohádky, úvahy

Lidi se celý rok nebo minimálně půlrok těší a stresují zároveň.. dělají předvánoční úklid a pak 24. mají děsně úžasnej den plnej zvláštní atmosféry a rozzářených svíček a dětských očí…

Čekají celý den, nejedí, aby viděli zlatý prase a těší se na dárky…

Pak je rozbalí a jsou děsně šťastný, co zase letos dostali…

Pak se zmuchlaj ( popřípadě složej ) balící papíry, sfouknou se svíčky a zhasne (nebo se nechá svítit stromek, podle finančních možností rodiny).

Jde se spát s úžasným pocitem, že to letos zase vyšlo a že se ani nejelo na pohotovost kvůli blbejm kostem ze svátečního kapra.

A ráno se lidi probuděj do úplně normálního dne…

Všichni si oblečou nový hadry a vyjdou do ulic a přejou všem známým „Šťastný a veselý“.

Na Silvestra si odevřou šampaňské a odpočítávají poslední minuty a čekají, že nový rok bude zase o něčem jiném, že se lidi budou mít rádi, že nebudou války, že se nebude zdražovat a že spolu jistá část rodiny začne komunikovat.

A prvního ledna si lidi budou dávat předsevzetí a budou bláhově věřit, že to dodržej.

*
Ps: Pokud by někdo chtěl tvrdit, že Vánoce jsou o lásce a porozumění.. prosim vás, nechoďte s tim za mnou.. protože na to já nepotřebuju 14 dní v prosinci..
JÁ DÁVÁM LÁSKU NAJEVO PO CELÝ ROK…

Ale jinak… hezké Vánoce…a hlavně dětem…