• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Esej

Autor: Lady d’Arab

Kráčím po schodech – klap – klap – klapity – klap – hop a skok – jsem nahoře. Bílý plášť – šust za mnou.
Davy lidí, zmatek, pach dezinfekce, Červení – Bílí – a nemocní – ano, jsem doma zas.
Každou noc – jedna směna.
Velké dvoukřídlé dveře někdo rozrazí – Červený veze dalšího.
„Střelná rána!“ zařve. Klapšustklapšustklapšust – řítím se chodbou.
Bledé tváře, zpocené čelo, stávkující plíce, slabé bum —– bum —– bum. Je to jako vždy.
Operační sál – asistent – pár sálových sester – blik – světlo nad nehybným tělem, nad rouškami jen chmurné pohled odborníků. Ano, to jsme – odborníci – kteří nic nevědí. Jaký postup je ten správný? Ne, krvácí. Až příliš rychle.
„Zastavte to, paní doktorko!“ říká jemně sestra po mém boku. Pohlédnu na asistenta, přikývne – proud krve mizí.
Minuty protékají sálem pomalu…pomaleji…pomm-maa-a-l-l-ll-u-u.
Klesá tlak, tajím dech. Můj dech je jeho, mladíka na stole, těla pod mýma rukama, a jeho dech je můj.
Zatínám pěst – tlak – stoupá, šplhá vzhůru.
„Děkuji.“ říkám vesele a všichni odchází.
Bílí odchází, Červení přivážejí zlomenou nohu, Bílí jsou tu zas. Já zůstávám, světlo blik už zas, bělím obraz rudý.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, odkrytý slz třpyt,
halu halí svit, věčné kosy ostrý svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

„Haló! Potřebujeme vás!“ Nohy zvednou se, klapšustklapšustklapšust běžím za hlasem.
„Tak udělejte něco!“ huláká sestra. Prsty poslouchat nechtějí – pohyb, žádný. Kolega odstrčí mne, námitek nemám.
„Jste v pořádku?“ ptá se pak Bílý.
„Je to zbytečné.“
„To neříkejte.“
„Nezvítězíme vždy.“
„Ale bojujeme.“
„Boj bez vítězství.“ – v čem tkví smysl? Nevidím ho neslyším, není tu, či je a já ho nevidím, neslyším.
„To stačí, stačí!“ Bílý se usmívá, má bílé zuby. Mizí – vracím se na příjem.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, naděje plný třpyt,
halu halí svit, jarního slunce jasný svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

Odbíhám znovu – klapšustklapšustklapšust – děcko pláče, velká tříska.
„Au, au“ – „Už je to dobré.“

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, v mladíkově pokoji klid,
halu halí svit, matčiny lásky slunný svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

Tak přece, nebylo to zbytečné. Tlak stoupá, šplhá vzhůru.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, Nic rozmotává nit,
halu halí svit, pláče dívky smutný svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

Proč? Proč tak najednou? Bum —– bum —– bum, moje srdce, srdce nemocného.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, mladík odchází snít,
halu halí svit, nářek – bezmocný svit
Sedím, oči kmit a pláč a kmitykmit.

– Trhlina v systému – Výkřik do tmy –
Matka, otec, dívka – jejich svitu odstín změněn.

Probouzím se. Leží tu – života klíč – na polštáři.