• Máte nějakou svoji povídku? Pošlete ji na email newerabiz (zav) seznam.cz

Asociační řada

autor:  Štěpi

Už dlouho jsem se s ní toužil setkat, ikdyž se nedá říct, že bych se o to nějak zvlášť usilovně pokoušel. Smrt. Smradlavá stará bába s vymlácenýma zubama a mastnou hlavou, držící v ruce ošoupanou kosu a schovávající svoji pravou identitu za mystické světlo na konci tunelu. Jenže jsem ji vůbec neviděl, jako by se světlo nemělo od čeho odrazit a v klidu proplouvalo dál prostorem. Ani mi za celou dobu naší schůzky nic neřekla… Asi jsem se předtím sjel trochu moc.

Tvářila se sice hrozně drsně, ale nastrkala mě do prvního výtahu a zmáčkla tlačítko označené šipkou nahoru. Evidentně jsem se ocitl v ráji, což mě sice překvapilo, ale žádná jiná neočekávaná věc se nekonala. Všechno vypadalo přesně tak, jak jsem si představoval. Teplý východ slunce, navlhlá tráva zelenější než ve skutečnosti a kulaté kopce jako vystřižené z Nového Zélandu. Nebe bylo překryté modrou tapetou s několika fotogenickými mráčky, na západě poslední viditelné hvězdy.

Čekal jsem, co se stane, ale místo jakékoliv akce jsem se probudil. Asi nudou…

Podle rozmazaného obrazu radničních hodin, který mi utkvěl v paměti, soudím, že mi trvalo přibližně dvě a půl hodiny než jsem se zorientoval. Noc se líně válela nad náměstím, lampy stejně jako vždycky osvětlovaly kolemjdoucí slabým žlutým světlem; i tak jsem si byl jistý, že okolo neprošel nikdo známý. Zvedl jsem se a úzkými uličkami vyrazil směrem domů.

(…setkání – se smrtí – ráj – tráva – kopce – nebe – hvězdy – noc – lampy – ulice – domov…)